Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Chile díl.5 : Mirador de Las Torres a Milodon

25. července 2015 v 22:23 |  Cestování
8. Den

Drnčení budíku v půl sedmý nebylo zrovna líbivým zvukem a to, že venku napadlo 11. listopadu cca 10 cm sněhu přes noc zrovna k tomu probuzení nepřidalo. Ondra zavrhl nasnídat se před výstupem na Mirador, tak jsme na sebe hodili věci a začli šlapat nahoru. Za prvé po ránu nejsem vůbec výkonná. Za druhé, když mám hlad, tak nejsem výkonná a za třetí, když mám hlad, tak moje nálada je bodu mrazu a možná i v záporných číslech. Za čtvrté v tom sněhu se nahoru šlapalo fakt špatně. Byli jsme mezi prvníma, co se vydali nahoru. Jednou jsme se ztratili. Každopádně za stáleho sněžení jsme se nějak vyškrabali nahoru. Bohužel žádný výhled se nekonal. Mraky byly nízko a slunce se jima prostě nemělo šanci prodrat a proslulé oranžově se lesknoucí ve východu slunce věže taky nebylo vidět. Ono totiž nebylo skoro vidět ani to jezírko, které bylo zamrzlé. V tomhle případě by se vyplatilo si spíš přispat jako to udělali Verča se Slávkem.

 

Chile díl. 4 : Valle de Francés

18. července 2015 v 20:04 |  Cestování
6. Den


Ráno jsme se probudili do krásného rána. Opravdu po těch dnech, kdy bylo hnusně a foukal šílený vítr, tak teď je to naprostý opak. Ostré vrcholky hor krásně kontrastují s azurovou modří a ledovcové jezero láká místní ptactvo. Vítr taky utichl. Dnes nás čeká menší přechod (7,6 km) do dalšího kempu "Campamento Italiano". Cesta je krásná. Hned se jde člověku jinak, když na něj svítí patagonské slunce. Nasazujeme brejle, hůlky do rukou a frčíme dál, přeskakujeme louže a je nám báječně. Oproti včerejšku potkáváme více stromů až se dostaneme do soustavného porostu. Campamento Italiano nemá refugio, takže je zde pouze správce, aby kontroloval stanaře, jestli náhodou nekouří nebo nerozdělávájí oheň. Stavíme stan na takovým krásně rovným plácku a dnes máme i štěstí, protože Valle de Francés je přístupné (někdy je kvůli poryvům větru a dešti zavřené).

Chile díl 3. : Děsivý vítr v Torres del Paine

15. ledna 2015 v 18:00 |  Cestování
4. DEN

V Chile nemají problém jen s kreditkama, což Vám povyprávím později, ale i s plynovými bombami. Bombu na náš vařič jsme sehnali v Chile jen v jednom obchodě a měli jsme štěstí, že to bylo zrovna před všema trekama. O. si spravil urvaný bederní pás pomocí stahovacích pásek a lepenky. Je vidět, že inženýři si umí v některých věcech poradit. :)
Koupili jsme si zpáteční lístek na bus do Torres del Paine za 12 000 ChP a odpoledne vyjeli. (Je lepší si koupit rovnou zpáteční, protože pak za prvé je cesta nazpátek dražší a navíc můžete mít problém se narvat do busu). Už od Puerto Natales strašlivě pršelo a do autobusu začala téct voda. Ne kapat, ale téct !!! Ještě, že takhle odpoledne nejelo moc lidí, takže si lidi mohli přesednout na sušší místa. Když autobus jel do zatáčky, tak se v autobuse přelévala řeka :). Do Torres del Paine je to cca 3-4 hodiny opět pustinou s jednou zastávkou na rozcestí s hospodou, kde poblíž je menší městečko.
Když jsme se přiblížili k parku, tak na stráních se pásly lamy :). Moc jsem se těšila, že je uvidím i v parku, ale tam jsme je nezastihli.

 


Odpad (Trash, 2014)

11. ledna 2015 v 16:28 |  Filmový koutek

V kinech teď můžete vidět moc pěkný film s názvem Odpad. Vypráví o trojici kluků, kteří se živí sběrem a tříděním odpadu na skládce, kde i žijí. Rio de Janeiro denně vyprodukuje spoustu odpadu a jednou se v tom odpadu najde i pěněženka s finančním obnosem, záhadným klíčkem a losem do zvířátkové loterie. Po této pěněžence se začnou shánět až moc rychle a s velkou vervou policisti. Čím víc se kluci snaží dostat k informacím ohledně záhadného majitele pěněženky a souvislostech s tím spojené, tím se začínají víc namáčet do problémů a jdou proti rukám zákona, kteří možná nehájí zrovna zájmy na straně spravedlnosti.

Tenhle film mě moc zaujal už jen kvůli prostředí, v kterém se odehrává. Představa života ve slumu na skládce ve mě zanechává nepěkné představy a přitom je to realita miliónů lidí na světě. Před lety jsem byla s rodiči na dovolené v Egyptě. Vlakem jsme se jeli podívat do Káhiry na pyramidy a cestou jsme viděli, jak lidi vyhazují odpadky přímo ze svých obydlí do Nilu, kde se pak tvoří takové jiné pyramidy, ale z odpadu. A vedle těhlech "hromad úspěchu" se lidé koupali, prali a možná i nabírali vodu na vaření. Člověk by měl být rád za to, že nežije na skládce. Na druhou stranu v Hořovicích máme skládku na protějším kopci. Dřív to byla jen vykopaná jáma, do které se svážel odpad. Teď už je to taková menší hora Říp a myslím si, že ještě poroste. Tahle představa je dosti smutná. Další zajímavostí je, že v Chile jsem žádné skládky neviděla, ale taky jsem se bohužel nepídila po tom, co dělají s odpadem.
Člověk vyprodukuje moře odpadu. Tříděním a kompostováním se pak dá tohle množství snížit na minimum. Chtěla bych se zeptat, třídíte odpad ?



Chile díl 2.: Studený a větrný Jih

6. ledna 2015 v 19:34 |  Cestování
Punta Arenas je na chilské patagonské poměry docela velké město. Najdete tu všechny možné obchody, nemocnici, úřady. Letadlo přistálo v jedenáct večer a ještě jsme stihli autobus z letiště do města, které je vzdálené pár minut jízdy. První čeho jsme si všimli byla velká změna teploty. Z 23 °C v Santiagu jsme se dostali na teploty kolem 10 °C a ještě k tomu se městem proháněl docela silný vítr. Měli jsme štěstí, že jsme mohli i v takhle pozdní hodinu přespat přes couchsurfing u fotografa Franclina Pardona. Bylo vtipné slyšet jeho vyprávění o tom, jak si jezdí do Torres del Paine tak dvakrát ročně něco fotit. Je to docela rozdíl mezi 8 hodinama v autobuse a 25 hodinama v letadle plus 8 hodin jízdy autobusem :).


Návrat z Chile / Návrat k blogu ?

13. prosince 2014 v 17:58 |  Cestování
Nazdárek !

Už jsem dlouho nezabrousila na tyhle svoje stránky. Možná jsem i tak trochu zapomněla, že je mám. První rok v práci byl pro mě hodně náročný už jen z toho důvodu, že jsem si šetřila dovolenou na výlet do Chile. Ale musím říct, že se to vyplatilo a chtěla bych se postupně s Vámi podělit o zážitky, o postřehy a fotky z Chile. Tahle země je strašně nádherná a rozmanitá. A její národní přírodní parky jsou opravdu velkým bohatsvím, které si Chilani velmi střeží.

Do země si nemůžete přivézt žádné masné, ani mléčné výrobky. O zelenině, ovoci, oříškách ani nemluvím. A tak se nám hned při prvním kontaktu s chilskou půdou stalo, že nám na rentgenu našli v jedné z našich krosen salám, který jsme se samozřejmě snažili propašovat na plánovaný 4 denní trek v Torres del Paine. O. samozřejmě musel být hned zavlečen do vyšetřovny, kde ho zpovídali, proč ten salám jen vezl s sebou a hrozili pokutou. Avšak asi po půl hodině čekání ho propustili a bez pokuty. Další pán na řadu byl odchycen za to, že se snažil převézt nějaké koření. Tyhle "tyátry" jsou kvůli tomu, že si chrání svojí přírodu před různými zavlečenými plísněmi a parazity, které by se takto sem mohli dostat. Jednou výhodou je, že třeba v Chile nemají octomilky (pokud jsem to správně pochopila z překladu paní na vinici :) ), takže jim neškodí při sklizních vína.

Naše cesta začala v Mnichově, kdy po 12-ti hodinovém letu jsme se octli v Atlantě. A po 8-mi hodinovém čekání na letišti jsem se přesunuli dalším 8-mi hodinovým letem do Santiaga. Santiago je hlavní město Chile a je to velice rušné a pro mě osobně ošklivé město. Co jsme viděli ze Santiaga byl kopec s panenkou Marií na vrcholu, který je jedním z mála zelených ostrůvků v tomto velmi suchém městě. Na vrcholu kopce jsme si dali typický letní chilský drink jménem Mote con huesillo. Což je velice sladká věc skládající se z pšenice, broskve a šťávy z broskve. Tekutá složka na mě byla moc sladká, ale nabobtnaná pšenice v parném dnu byla velice osvěžující.


Další typický pokrm, co jsme měli v Santiagu, byl Pastel del choclo, což v překladu by mělo znamená něco jako dortík z kukuřice. V misce udělané z těsta na empanádu (zmíním později) nebo prostě jen v misce se nachází zapečená kaše z kukuřice s hovězím masem, vajíčkem, olivou a rozinkami. Opravdu vynikající věc a skvělá kombinace. Škoda jen, že člověk byl z toho letu tak strašně unavený, že si to nestihl ani pořádně vychutnat. :)


Byla jsem opravdu ráda, když jsme nasedli na letadlo, které nás dopravilo až na daleká jih do Punta Arenas, kde jsme mohli začít naši pouť "Za templem" :).

O čem bych Vám chtěla v příštích článcích vyprávět ? O Torres del Paine, Argentině a Perito Moreno a Los Glaciares, o mramorových jeskyních a malém městečku La Chunta a Futulaeufu. Villarice, parku Huerquehue s aurakariemi. Ale i o tom, jak se v Chile žije. O jejich školství. Na čem Chilani ujíždějí, co se týče jídla atd. Ještě nemám přetříděné pořádně fotky, takže i fotodokomuntace bude.

Patologie

13. října 2013 v 12:01 |  Ze života mého
Tak se opět hlásím po dlouhé době. Dnes bych Vám chtěla trochu představit můj obor, kterému se věnuju. Často se mi stává, že když někomu řeknu, že jsem patolog, tak se zděsí, že je to práce s mrtvolama a v jejich pohledech vidím, že si o mně myslí, že jsem nějaká divná nebo nekrofil. Vždycky jim pak trpělivě vysvětluji, jak to skutečně je.

Patologie je velice obsáhlý obor. My jsme taková zákulisní pomoc těm klinikům, s kterými se pak setkáváte. Nejsme vidět, ani nejsme slyšet pro všeobecnou veřejnost a přitom děláme velice důležitou práci. Ano, patolog pracuje s mrtvými lidmi, ale v dnešní době se už tolik nepitvá jako za starých časů, kdy opravdu každý člověk, co umřel v nemocnici byl pitván. Dnes se už pitvá jen na přání klinika a nebo když to můj šéf uzná za vhodné. Já jako začínající patoložka samozřejmě nejvíc se vyskytuju na pitevně, ale to se změní po atestaci. Důležitost patologie spočívá v tom, že odečítáme biopsie. To znamená, že když vám klinik něco vyřízne, uřízne, píchne do vás a nebo prostě z vás něco vyndá, tak to putuje k nám, kde my ten materiál zpracujeme, obarvíme a pak pozorujeme v mikroskopu. A pak soudíme, když jde třeba o nádor, jestli je to hodný nádor, čili benigní, a nebo zlý nádor, neboli maligní a vůbec o jaký druh nádoru jde, co je to zač. Podle toho, jaký mi uděláme závěr, klinik pak nastolí léčbu. Bez nás by klinik nemohl správně léčit, když by nevěděl, o jaký nádor jde. Takhle může svoji léčbu cílit přímo a přesněji než na blind.

Na mém pracovišti se navíc specializujeme na neurodegenerace. Pomalu začínám do těhlech tajů pronikat, ale jde to z tuha. Nějak nemám čas. Potřebovala bych, aby den měl 48 hodin, abych stíhala všechno jako třeba oddych a pak se učit. Člověk neví, jestli se má dřív učit klasickou patologii a nebo se zabývat neuropatologií. Nedávno jsem si oddiagnostikovala svého prvního Alzheimera. Tak snad to nějak pude :)

Přeji pěkný den všem ;)


Polonový, polostarý život...

25. srpna 2013 v 9:40 |  Ze života mého
Zdravíčko... Už jsem dlouho nic nenapsala a moc se omlouvám. Přede mnou byly dva měsíce posledního volna, které jsem se snažila, co nejvíc si využít. A pak jsem na začátku tohohle měsíce vstoupila do pracovního procesu. Pořád bydlím na koleji a vlastně jediný, co se změnilo, že každý den vstávám v 5:27, což je teda nekřesťanská doba :)

Patologie je strašně moc krásný a zajímavý obor, ale na druhou stranu je hodně obsáhlý, a tak se musím stále něco učit. Vlastně skoro pořád ležím v knihách (ne knížkách, protože jsou to všechno obrovské bichle a ještě k tomu v angličtině) a nebo radši nemyslím na nic, aby si mozek taky chvíli odpočinul. :) Naštěstí jsem na oddělení, kde jsou doktoři hodně motivovaní do patologie, takže je to docela stimulující prostředí. Ale samozřejmě je to vždycky jako na houpačce. Někdy si říkám "Jo, tohle je přesně ono" a pak propadám panice a depresi. Což je ale asi úplně normální stav. Zatím to nějak jde, ale čas kvapí a za chvíli budu muset začít pracovat na postgraduálu, tak se obávám, že mi trochu přituhne. Prý patologii budu umět nějak dobře až za deset let. Tak mám spoustu času :)

Konec hlášení a já se zase přihlasím. Snad brzy ;)


Kam dál