Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Listopad 2008

Post kalbum

30. listopadu 2008 v 19:29 Postřehy
Nazdárek !

Včera to byl vážne podařený večer, který jsem teda asi moc nezvládla a teď je mi ještě blbě jako psovi. Vyjela jsem totiž včera s Terezkou, její ségrou a Zdendou do Chaloupek na zábavu. Já jsem nikdy ještě nebyla na vesnický zábavě a musím říct, že jsem se vážně bavila. Teda aspoň co si pamatuju. Hrála kapela Gong a na parketu jsme jen výřili .. :)

Jenže pak přišla ta velká panáková smršť a já jsem ji nějak nezvládla, protože nejsem zvyklá pít zrovna takovýmhle stylem... To bylo hned na začátku tři za sebou.. pak další dva .. já bych nikdy nepila takovýmhle šíleným stylem ... za to může Zděnda .. :-D no tak asi i já, že jsem se sama sebe nebrzdila.. ale tohle nešlo ukočírovat .... já jsem si připadala jako kdybych se vrátila o čtyři roky zpátky, kdy bylo všechno jinak .. a prostě v tomhle opojení jsem nestihla klást odpor další várce ... no a potom mám obří okno, kde mi svítá jen jeden krátký, trochu smutný rozhovor, který si pamatuju úplně doslova. Zvláštní co ? ...

No a dneska mám obří kocovinu, je mi špatně celej den a cesta vlakem byla málem nepřekovatelná... Jo a vyhrála jsem kus jelena a od Zdendy jsem dostala kachnu ještě opeřenou.. z toho jsem měla obrovskou radost.. :) ..

No a jelikož je mi celej den špatně.. tak jsem poslouchala Lucii a Wanastovi Vjecy stále dokola ... :-D .. a tak se tu chci na chvíli s váma podělit o kousek mé dnešní nálady.. která byla taková melancholická ..

Lucie - Chci zas v tobě spát


Wanastovy vjecy - Sbírka zvadlejch růží


Náš vůdce ( Die Welle )

29. listopadu 2008 v 16:09 Filmový koutek
Tak právě jsem dokoukala tenhle film, který byl natočený podle skutečné události a musím říct, že mě vážně vyděsil. Já jsem vždycky si myslela, že lidi jsou strašně lehce zmanipulovatelní a že se lehce pro něco nadchnou a můžou zajít daleko. Ale tohle mi prostě vyrazilo dech. Bohužel minulost se může opakovat a nějaký druhý Hitler se může objevit a začít znova to celé od začátku. Právě tohle je zde vidět. Jak lidi lehce podléhají něčemu, kdy můžou být něco výš, když si myslí, že to co dělají je pro něco vyššího a díky tomu se dokáží takhle moc odpoutat a začít dělat hrozné věci.
Nikdy jsem nepřisla na to, proč vlastně ty lidi se takhle dokáží zfanatisovat, ale myslím si, že kdyby to někdo na mě zkoušel, tak bych asi taky podlehla. MOžná že pak kdybych viděla, jak to vše graduje, že bych se snažila od toho distancovat, ale to nikdy člověk neví no.
Myslím si, že taky hlavní problém může být v té mase lidí. Spousta lidí by se třeba přidala jen kvůli tomu, že tam už většina lidí je. Většina lidí chtějí být schovaní v davu než něčemu čelit na vlastní pěst a proti té většině být.

Každipádně tenhle film doporučuju. Stojí za to ho zkouknout a zajímalo by mě jaký názor na to byste měli vy. :)

Jinak děkuju bráchovi, že mě to donutil stáhnout a zkouknout. :)

Tak teď oficiálně o čem to je :

Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během jednotýdenního projektu na téma "Státní formy" vyzkoušet jeden pokus, aby zhmotnil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat. Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu…

Ještě zajímavost na konec : Film je adaptací románu Todda Strassera, který vychází ze skutečného sociologického experimentu z roku 1969 na střední škole v Palo Alto v Kalifornii.

El Orfanato - Sirotčinec

29. listopadu 2008 v 10:59 Filmový koutek
Tak tenhle španělský horor jsem viděla nedávno díky doporučení Marti, která ho viděla první a nemohla si ho vynachválit.
Koukala jsem na to sama v bytě, když se už docela šeřilo a ten barák začal tak nějak ožívat, takže zvuky se linuly a tak dál. Musím říct, že hned po asi prvním 15 minutách jsem to musela vypnout :) ano vypnout a kouknout se na to až příští den odpoledne, kdy bylo světlo a tak nějak klid, protože jsem byla vyděšená až za ušima. :)
Vážně doporučuju, je to taková hezká podívaná, i když docela strašidelná. :) Ale asi bude hodně záležet, jak jste otrlí, když se díváte na horory. Tak třeba někomu to nemusí přijít zas tak úžasný jako mě. Ale každopádně doporučuju. :)

A o čem, že to vlastně je ?

Laura (Belén Rueda) strávila nejšťastnější roky svého života v sitočinci na mořském pobřeží, spolu s vychovatelkami a dětmi, kteří ji milovali jako svojí vlastní sestru. Po 30 - letech se spolu s manželem Carlosem a jejich synem Simonem vrací na toto místo. Chce si splnit svůj sen, zrekonstruovat a znovu otevřít opuštěný sirotčinec jako domov pro postižené děti. Nové záhadné prostředí vzbudí v sedmiletém Simonovi představivost a v chlapcově fantasii se začínají spřádat fantasie. S blížícím se dnem otevření nového domova narůstá napětí v rodině. Carlos začíná být skeptický a nevěří Simonovým představaám. Laura se však pomalu přesvědčí, že něco tajmeného a strašidelného se nachází ve starém domě, něco čekající na vhodnou chvíli způsobit hrůzostrašnou tragédii v jejich rodině.

The It Crowd - třetí série je na světě

27. listopadu 2008 v 21:10 The IT Crowd
Tak kdo tenhle seriál ještě nezná, tak neví o co přichází. Je to o dvojce ajťáků, kteří si žijí svým vlastním "specifickým "stylem života :) a jedné personální manažerce, která zase na naopak neví o počítačích vůbec nic. A tahle parta zažívá vážně humorné chvilky.. :)

Bohužel jsou zatím vydané jen dvě série, z čehož každá má asi jen max 8 dílů. Ale můžu potěšit fanoušky, že tento týden už běžel v Británii první díl třetí série.. takže se máme na co těšit .. :)

Viděla jsem každý díl asi třikrát a pořád se u toho musím smát stejně vehementně jako když jsem to viděla poprvé.. Protože tenhle humor je rozhodně mým šálkem kávy. . :)

A tady pro zájemce o třetí sérii první díl :
stahovat můžete zde .
Já sama se nemůžu dočkat .. :)

Václav Hrabě aneb rodák z našeho města

27. listopadu 2008 v 13:54 Počteníčko

Jsem se rozhodla, že bych tady taky mohla psát, co třeba zrovna čtu nebo co mě tak zajímá ohledně literatury. A ráda bych začla jedním vyjímečným básníkem, kterého třeba moc lidí nezná, ale za to zná jeho zhudebněné básničky jako je třeba zde už zmíněná Variace na renesanční téma a další.
Je to rodák od nás z Hořovic, čímž se můžu hrdě chlubit :) .. A jeho jméno je Václav Hrabě

Václav Hrabě se narodil v Příbrami roku 1940. Dětství prožil v Lochovicích na Berounsku.(to je vesnice blízko Hořovic) Na střední škole v Hořovicích založil dixielandovou kapelu, hrál na klarinet a saxofon, začal se zajímat o jazz. V Praze vystudoval na pedagogické fakultě obor český jazyk - dějepis. Vystupoval v Redutě, Olympiku a jiných pražských klubech. Během vojenské služby se mu narodil syn Jan, napsal hru Margot (rukopis později ztracen) a jedinou povídku Horečka (vyšla v revue Divoké víno v.r. 1967, zachovalo se několik exemplářů). Živil se jako dělník, knihovník, vychovatel na učilišti, pracoval ve Viole a nakonec získal místo učitele na základní škole. Publikuje verše (které se od konce 60. let šíří bez výjimky v opisech; z opisů vznikla knižní vydání Stop - Time - 1969, Blues v modré a bílé - 1977, Černé nebe nad městem l985; všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až r. 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku). Pro časopis Tvář píše reportáže, v únoru 1965 se setkává s A. Ginsbergem a na sklonku téže zimy umírá v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem. Jelikož si topil otevřenými plynovou troubou, u které zhasnul plamínek a tak se začal šířit plyn. A ten ho poté udusil.

Jeho tvorba je inspirována beatníky, bluesovou a jazzovou hudbou. Mě přijde, že jeho básničky jsou krásně melancholické. Takové, že se jimi nechám snadno unést a vždycky se k nim ráda vracím. K té krásné melancholii. :) Tak sem dávám pár ukázek, aby kdo nezná, poznal .. ;)

Návrat do Cold Mountain

26. listopadu 2008 v 20:31 Filmový koutek
Tenhle film jsem chtěla vidět vždycky. Jelikož jsem na něj četla i dobré recenze, když tenkrát šel v kinech. Ale pak jsem na něj zapomněla a teď myslím, že v sobotu šel večer na primě a jelikož jsem neměla příležitost ho shlédnout, tak jsem si ho opatřila jinak ;) ..

Tenhle film mi přišel trochu dlouhý a myslím, že mohl být kratší, jelikož občas mi přišlo, že některé scény byly jen na nastavováka. Ale jinak hlavní příběh mě hodně zaujal. Nicol Kidman a Jude Law v hlavních rolí hráli podle mě hodně přesvědčivě. Taková hezký zamilovaný příběh to byl. Sice se špatným koncem, ale to mi u tohohle filmu nevadí. :) a jsem i ráda, protože špatný konec je většinou zpestřením u takovýhlech filmů .. :) .. ale najdou se i filmy, kdy mi to vadí, ale tohle není ten případ.. :)
Co mě hodně zaujalo byla krásná příroda, která pochází z rumunských Karpat.

Teď oficiální :

Zraněný voják Konfederace Inman (Jude Law) se ze strachu o bezpečí své milované Ady (Nicole Kidman) vrací skrze válkou zpustošený Jih zpět na její farmu na Cold Mountain. Na každém kroku jeho trnité a strastiplné cesty se setkává s otroky a rebely, odráží útoky vojáků a lovců lidí a nachází nenadálé spojence i nebezpečné
nepřátele. Stejným utrpením prochází také kdysi bezstarostná Ada, která je donucena chránit za pomoci nedůtklivé tulačky Ruby (Renne Zellweger) farmu svého otce před útoky zdivočelých obyvatel země. Čím blíže se k sobě Inman a Ada dostávají, tím spletitějším se stává jejich společný příběh o touze po domově, míru a lásce uprostřed pekla Americké občanské války.

Zajímavosti : Zatímco v sestřihu, který je znám divákům, Inman zachrání Saru a posléze odejde, v původním scénáři s ní zůstává, aby jí pomohl uklidit dům právě po vpádu vojáků. Její dítě ale zemře a žalem zlomená Sara se zastřelí.
V Severní Karolíně, přesněji v národním parku jihozápadně od Asheville, se nachází skutečná hora Cold Mountain. Nikdy po ní ale nebylo pojmenováno město

Kruhy pod očima

25. listopadu 2008 v 21:44 Zajímavosti


Dneska nebo včera, prostě nejsem si jista, jsme s kamarádkou řešili, proč se dělají kruhy pod očima a co vlastně to je. To co nám ráno kazí výhled do zrcadla, když tam uzřímé své vlastní já, ale v zombie podobě. To se stává aspoň mě. Kort poslední dobou po ránu.

Tak co to je ?

Kruhy pod očima jsou tvořeny tukem a tekutinou, která se v tomto místě ukládá. To se samozřejmě může stát na kterémkoli místě těla, nejvíce patrné je to ale tam, kde je kůže velice tenká, jako je tomu právě v okolí víček.K tomu, že se tam ukládá tekutina vede několik příčin. Zadržování tekutiny v těle, alergie, stárnutí (protože kůže ztrácí svoji elasticitu), dědičnost.

V jednom článku jsem vyčetla, že za kruhy může ucpaný nos. Protože díky rýmě se hromadí v žilkách krev. Ty se stávají tmavšími, krev se v nich hromadí a propouští tekutinu do okolí. Z toho potom máme nateklá víčka a tak dál.
Dalším důvodem kruhů pod očima je otok víček v době, kdy člověk spí. Když ležíte, gravitace způsobí, že se tekutina hromadí v oblasti dolních víček, a otok pak vede k tmavým stínům pod očima. Situaci ještě zhoršuje, pokud jste večer předtím snědli něco slaného nebo vypili více kávy nebo čaje (obojí vede k zadržování vody v těle).

Na kruhy pomáhá: buď silná vrstva make- upu a nebo korektor. :)V jiném případě třeba přiložit na víčka plátky okurky, studené sáčky zeleného čaje nebo prostě jen něco chladného. Dále z douhodobějších .. snížit přívod soli a dodržovat pitný režim.

No si myslim, že je to všechno moc pěkný. Ale mě rozhodně nehrozí, že bych přestala solit a nebo si dávala obkládky.. :) Každopádně už aspoň vim, čím to je ;)

Vladimír Mišík

25. listopadu 2008 v 14:01 Hudbička
Když mám náladu, tak si ráda pustím Mišíka .. Určítě musíte znát jím zhudebnělou verzi básně Václava Hraběte (pocházel od nás z Hořovic ;) ) Variace na renesanční téma.

Vladimír Mišík se narodil v roce 47 v Praze. Je to muzikant, skladatel a zakladatel několika skupin a hlavně jedné, která ho doprovází dodnes a to je ETC. Po škole se dostal do Komety, ve které se seznámil s Radimem Hladíkem. S ním pak roku 1968 založil skupinu Special Blue Effect.. Dnes už jen Blue Effect. V ní působil hlavně jako zpěvák a pokud chcete, tak tady na blogu mám od nich Sluneční hrob, který určitě taky znáte .. :)
Poté působil ještě v mnoha jiných kapelách, ale zásadní zakládá v roce 1974 a tou je kapela ETC.

1982 má zakázano koncertovat, po dvou letech už mohl, ale s určitými omezeními. Po revoluci byl zvolen do Poslanecké sněmovny jako zástupce Občanského fóra.

Variace na renesanční téma ( kdyby někdo náhodou neznal )

Sříhali dohola malého chlapečka -tohle Vám taky musí být povědomá, další zhudebněná - Kainar


Jednohubky - tak tohle je moje oblíbená .. :) taková optimistická



Emoce

24. listopadu 2008 v 21:49 Postřehy

Nazdárek !

Občas si fakt připadám, že jsem mimo svůj element ...no možná trochu přemýšlím, ale kdybych se měla odprostit od svých mnoha emocí, které neustále musím prožívat, a podívala se na sebe jen z pohledu racionálního, tak bych si řekla, že jsem asi vyšinutá. Protože většinu věcí řeším zásadně s emocema.. Tedy v nejdřívějším návalu.. Potom když ze mě vyprchá můj první nával a konečně mi tenhle mrak přestane stínit mozek a začnu uvažovat, tak si potom uvědomím, že vlastně to takhle nemělo být a že mnohdy jsem to myslela jinak ... No jo ... Naštěstí lidi, co mě znají se museli na to zvyknout a už tak nějak vědí, jak na mě... Ale je to se mnou občas fakt hodně těžký ..

Zuzana Navarová

22. listopadu 2008 v 19:19 Hudbička
Tak tohle je prostě vždycky okamžik, když ji slyším. Mám jí fakt moc ráda a nikdy bych na ni nenechala dopustit..

Zuzana Navarová byla zpěvačka, textařka a skladatelka. Od roku 1980 vystupovala se skupinou Nerez a její první sólové album vyšlo v roce 1992. Dále vystupovala se skupinou Tres a dále s kapelou Koa. Skládala hudbu k divadelním představením, byla producentkou (Věra Bílá) a také objevila dnes již známou zpěvačku Radúzu. Bohužel v roce 2004 zemřela ve věku 45 let na rakovinu.

Nerez - Na vařený nudli


Já s tebou žít nebudu



Andělská - tak tuhle písničku mám moc ráda... vždycky ji poslouchám, když mi třeba není nejlíp...