Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Václav Hrabě aneb rodák z našeho města

27. listopadu 2008 v 13:54 |  Počteníčko

Jsem se rozhodla, že bych tady taky mohla psát, co třeba zrovna čtu nebo co mě tak zajímá ohledně literatury. A ráda bych začla jedním vyjímečným básníkem, kterého třeba moc lidí nezná, ale za to zná jeho zhudebněné básničky jako je třeba zde už zmíněná Variace na renesanční téma a další.
Je to rodák od nás z Hořovic, čímž se můžu hrdě chlubit :) .. A jeho jméno je Václav Hrabě

Václav Hrabě se narodil v Příbrami roku 1940. Dětství prožil v Lochovicích na Berounsku.(to je vesnice blízko Hořovic) Na střední škole v Hořovicích založil dixielandovou kapelu, hrál na klarinet a saxofon, začal se zajímat o jazz. V Praze vystudoval na pedagogické fakultě obor český jazyk - dějepis. Vystupoval v Redutě, Olympiku a jiných pražských klubech. Během vojenské služby se mu narodil syn Jan, napsal hru Margot (rukopis později ztracen) a jedinou povídku Horečka (vyšla v revue Divoké víno v.r. 1967, zachovalo se několik exemplářů). Živil se jako dělník, knihovník, vychovatel na učilišti, pracoval ve Viole a nakonec získal místo učitele na základní škole. Publikuje verše (které se od konce 60. let šíří bez výjimky v opisech; z opisů vznikla knižní vydání Stop - Time - 1969, Blues v modré a bílé - 1977, Černé nebe nad městem l985; všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až r. 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku). Pro časopis Tvář píše reportáže, v únoru 1965 se setkává s A. Ginsbergem a na sklonku téže zimy umírá v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem. Jelikož si topil otevřenými plynovou troubou, u které zhasnul plamínek a tak se začal šířit plyn. A ten ho poté udusil.

Jeho tvorba je inspirována beatníky, bluesovou a jazzovou hudbou. Mě přijde, že jeho básničky jsou krásně melancholické. Takové, že se jimi nechám snadno unést a vždycky se k nim ráda vracím. K té krásné melancholii. :) Tak sem dávám pár ukázek, aby kdo nezná, poznal .. ;)

Ty

To není alej kaštanů které kvetou
To není zástup andělu s myrtou
To je noc
Modrá a bílá
Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák
a stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky

Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"

Je noc
Modrá a bílá
Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
V bytě nad námi někdo poslouchá Handla
"Vodní hudba, slyšíš?"
Napudrované růže v téhle zimě
To je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem
Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
Bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích
Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
Podolí není Montmarte upozorní mě jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno
Střízlivé moudré a šedé
jako vlasy, mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči jako
tabák

Infekce


  Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

Ospalé něžnosti

  Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
Další básně můžete najít na ukázku tady . Jinak mimochodem náš Hořovický gympl přijal jméno Václava Hraběte do svého názvu, takže tam máme nyní Gymnázium Václava Hraběte. No není to vznešený název ? Joo, to byly časy, když jsem chodila na gympl.. ach .. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 29. listopadu 2008 v 19:54 | Reagovat

Zuzka, Ty jsi z Hořovic? No vida, to jsme krajané :-)

2 uyktkorpec uyktkorpec | E-mail | Web | 8. června 2009 v 16:05 | Reagovat

3EoK0j  <a href="http://atvafeoqteuy.com/">atvafeoqteuy</a>, [url=http://lhdzfrpmmxma.com/]lhdzfrpmmxma[/url], [link=http://ihiigpzguzuk.com/]ihiigpzguzuk[/link], http://acozgcvnduen.com/

3 ZdenekC ZdenekC | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:29 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na zuzikuvblok.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama