Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Únor 2009

Ladytron - Seventeen

27. února 2009 v 11:53 Hudbička

Moje oblíbená .. :)

Výměna (Changeling, 2008)

26. února 2009 v 14:29 Filmový koutek

Režírující Clint Eastwood si rád vybírá příběhy, které jdou až na dřeň lidských emocí. Výměna není výjimkou. Příběh ženy, jíž osud připraví řadu nesmírně těžkých životních zkoušek, je podobně výjimečný jako režisérovy předchozí a mnoha cenami ověnčené filmy Nesmiřitelní, Tajemná řeka nebo Million Dollar Baby.

Los Angeles, březen 1928. Je svěží sobotní ráno a v útulném domku na předměstí se svobodná matka Christine Collins (Angelina Jolie) před odchodem do práce loučí se svým devítiletým synem Walterem. Netuší, že ho možná vidí naposledy. Po návratu z práce totiž čelí asi největší noční můře každého rodiče - zmizení dítěte. Navzdory usilovnému pátrání státních orgánů se nepodaří zachytit jedinou stopu ztraceného chlapce. Uběhne pět měsíců a najednou, jako blesk z čistého nebe, udeří šťastná novina. Walter se našel a losangeleská policie, která si potřebuje napravit pošramocenou pověst, zaviněnou četnými skandály, ho s velkou pompou před zraky novinářů předává přešťastné matce. Moment nadšení záhy vystřídá další vlna zoufalství. Nalezený chlapec není její Walter. Policie, která nechce přijít o kladné body, ale trvá na tom, že nalezenec je pohřešovaný Walter Collins a matčiny protesty vysvětluje neskutečnou psychickou zátěží. Stejně bohorovně odmítá i evidentní důkazy svědčící ve prospěch její teorie. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Christine se pustí do boje za svou pravdu s takovou vehemencí, že začne být nepohodlná. Zatímco ona chce jen najít svého pravého syna, ti
, kteří by jí měli pomáhat a chránit, dělají vše proto, aby ji umlčeli. Třeba i navždy.

Neuvěřitelný příběh bojovnice Christine Collins spatřil světlo světa díky scenáristovi Michaelu Straczynskimu, který ho před sedmi lety objevil v archivu losangeleské radnice. "Chystali se zničit nějaké staré záznamy a nabídli mi, jestli se v nich nechci prohrabat, než skončí v peci. Když jsem narazil na záznam o jejím případu, nevěřil jsem, že se to skutečně stalo. Ta žena vytrvale kladla jednoduchouotázku - Kde je můj syn?, a málem jí rozložila policejní sbor města Los Angeles," říká Straczynski. Nabídl příběh slavným hollywoodským producentům Brianu Grazerovi a Ronu Howardovi, protože věděl, že mají slabost pro látkypodle skutečných událostí, a ti ho doporučili Clintu Eastwoodovi, který s nimi tuto vášeň sdílí. "Vzal jsem si scénář do letadla a hned po přečtení jsem věděl, že to chci točit. Mám rád skutečné příběhy, zvlášť když působí naprosto neskutečně," říká slavný herecký a režisérský veterán.

Vážně moc pěkný film, který mě opět dovedl k tomu, že jsem se před obrazovkou musela rozčilovat, jak dokáže být svět nespravedlivý a člověk je prostě bezmocný proti některým presům, do kterých ho svět může zavést. Angelina v hlavní roli hraje úžasně. Vážně by si člověk pomyslel, že její dítě unesli. Vážně bych řekla, že stojí za to to vidět.
Moje hodnocení souhlasí s csfd a to je 88 %


Once (2006)

25. února 2009 v 10:34 Filmový koutek
On je pouliční muzikant a občas si přivydělává v dílně svého otce. Jeho snem je živit se hudbou, ale to se mu vůbec nedaří. Ona je talentovaná pianistka z Čech, která odešla do Irska kvůli obživě a prodává na ulici růže. Když se ti dva náhodou potkají, zjistí, že jejich společná hudba má neobyčejnou sílu a podaří se jim získat nejen peníze na pronájem studia, kde natočí společnou desku, ale také přízeň a obdiv všech, kteří se na jejím vzniku podílejí. Oba si ale velmi záhy uvědomí, že takového člověka, jakým je ten druhý, se jim podaří v životě potkat jen jednou. Jeho nově nabytá svoboda a její minulé závazky tak oba postaví před rozhodnutí, co jsou pro sebe schopní obětovat a jestli vůbec mají možnost zůstat spolu. (oficiální text distributora)
Dnes je tomu rok, co tenhle film dostal Oskara za nejlepší píseň.Musím říct, že tenhle film by na mě bez těch některých těch písniček vůbec nezapůsobil. Irglová podle mě neumí vůbec hrát a spíš mi vadila na obrazovce než aby vzbuzovala nějaké pro mě příjemné pocity. Když teda se snažila o pokus o hraní. :) Jinak jako písničky jsou dle mě senzační, ale radši bych je slyšela na disku než abych si kvůli nim znovu pustila tenhle film.
Na CSFD 78 %. Moje hodnocení je 55%


When your minds made up - tahle písnička se mi moc líbí .. :)



Další šílené klipy

24. února 2009 v 10:04 Hudbička
Nazdárek všichni .. :) Jelikož jsem měla o víkendu čásek, tak jsem si pustila v televizi hity 80 a 90. let a tam jsem narazila na dva šílené klipy, které mě vážně pobavili. :)

Army Of Lovers - Crucified


Queen - I want to break free


12 Opic (Twelve Monkeys , 1995)

22. února 2009 v 18:37 Filmový koutek
V roce 1996 neznámý smrtící virus téměř vyhladil lidstvo. 10 % přeživších se přestěhovalo pod zem, protože zemský povrch je navěky kontaminovaný a pro lidi smrtelný. V roce 2035 je odsouzený James Cole (Bruce Willis) vybraný jako nedobrovolný dobrovolník pro důležitou misi a to vrátit se do roku 1996 a zjistit co nejvíc o informací o mystické skupině " Armáda 12 opic", která pravděpodobně vypustila virus. Jenže Cole chybně odlétá do roku 1990, kde ho zavřou do psychiatrické kliniky. Jeho doktorka Kathryn Raillová (Madeleine Stowe) mu samozřejmě nevěří ani slovo, ale její vědecké smýšlení je značně otřesené, když Cole zmizí ze zavřené cely a potom se objeví po několika lelech a je postřelený kulkou s první světové války.

Moc pěkné sci- fi, i když já zrovna nejsem fanoušek těhlech typů filmů. Rozhodně to určitě stojí za skouknutí.

Na csfd 89 % .. moje hodnocení je 79 %

Jim Carrey - Female Bodybuilder

19. února 2009 v 9:52 Filmový koutek

Tohleto jsem sem prostě musela dát ... Moje reakce na to bylo, že mi spadla čelist a koukala jsem na to z otevřenou pusou dokořán .. ;)

Sněhuláci :)

17. února 2009 v 14:54 Ze života mého
Dneska ráno mě probudilo odhrabování sněhu asi v šest hodin ráno. :) No možná to bylo pozdějc, ale já si ráda přispím. A pak když jsem se šla nasnídat, tak ráno na mě ze zahrady koukali dva sněhuláci. :) Mamka teď poslední dobou vstává ukrutně brzy, chodí ráno na procházky a staví sněhuláky. Tak je Vám musím ukázat, ty její výtvory :)


Ten druhý je už trochu v rozkladu, jak se mezitím trocu oteplilo :)

A moje nejoblíbenější fotka z mobilu :)

A tomuhle říkám fotka plná optimismu.. :) .. Apoň na mě tyhle rybičky působí :)

Ztraceno v překladu ( Lost in Translation, 2003)

16. února 2009 v 10:00 Filmový koutek
Bob Harris (Bill Murray) a Charlotte (Scarlet Johansson) jsou oba Američané v Tokiu. Charlotte je mladá žena, která cestuje po světě se svým workoholickým manželem fotografem (Giovanni Ribisi), který kvůli práci ani nevidí. Bob je stárnoucí filmová hvězda, která má v městě natáčet nudnou reklamu na whiskey. Ze svého života jsou oba frustrovaní a nemůžou spát. Jednou v noci se náhodně seznámí v hotelovém baru. Jejich nečekané střetnutí rychle přeroste v přátelství. Toulají se podniky Tokia a zažívají přitom neuvěřitelná seznámení s jeho obyvateli. Společně objevují novou víru v sami sebe a v možnosti života.

Film natočila režisérka Sofia Copola, dcera F.F.Copppoli, která za scénář k tomuto filmu získala Oskara. Film byl nominovaný i v kategorii nejlepší herec v hlavní roli (Bill Murray), nejlepší režie a za nejlepší můžský herecký výkon, Sofii Coppolu za nejlepší film - muzikál/komedie a scénář. (Oficiální text distributora)

Tenhle film se mi moc líbil. I když se v něm moc nemluví, přesto volně celým filmem proplouváte na vlně tohohle zajímavého příběhu. Konečná scéna, kdy se oba hlavní hrdinové musí rozloučit a oba vědí, že už se nikdy neuvidí a že jinak to nejde, byla pro mě asi nejkrásnější z celého filmu. Prostě perfektýno. Ale samozřejmě, že každý pes jiná ves a je možné, že někomu tohle moc nekápne do noty. :)
Na csfd 84 % moje hodnocení 90%


Slavíte Valentýna ?

14. února 2009 v 10:06 Postřehy
Slavíte svátek zamilovaných, který v dnešní době je tak už prostě komerční, že už mi to leze krkem ? Člověk vyjde ven do města a tam se na něj hrnou srdíčka ze všech stran. Všude je červená barva a všichni šílí, aby vymysleli pěkný dárek pro svojí druhou polovičku. Restaurace vydělávájí na romantických večeřích a tak dál. Nemám nic proti červené. dalo by se říci, že je to i teď moje nejoblíbenější barva. Ale tenhle svátek mi přijde prostě už moc. Komerční pumpa na penízky z Ameriky. Nejsem proti tomu udělat si hezký romatický večer. Ale dělat to na povel ? Brr .. :)

Svatý Valentin (? -269? Terni Itálie) byl snad katolický kněz, který roku 269 zemřel mučenickou smrtí. Není známo kdy a jak byl blahoslaven. Jeho svátek se slaví 14. února. Kolem existence a života tohoto světce panují velké nejasnosti.
Svátek svatého Valentýna je pravděpodobně odvozen od svátku Luprecalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do "urny lásky" vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho "miláčkem" v následujícím roce.
Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Klaudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14.února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, octl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky. Pokusů o zavedení tradice, při které by mohl Walter Scott prodávat svá přáníčka však bylo více. Ne všechny ale byly tak úspěšné jako tento. Například Den Velké Tmy jako oslava všech slepců se velké přízni netěšil (1902), a tak byl po dvou marných pokusech nakonec nadobro zrušen.

zase jednou doma

13. února 2009 v 15:02 Ze života mého
Tak jsem zase asi po 4 týdnech dojela z Prahy domu. Naštěstí brácha tentokrát nehospodařil v mém pokoji, tak tu je docela uklizeno. Akorát mám tu pekelnou zimu, protože mi někdo utáhl, tak topení, že tu teď nejde být. A já to neumím povolit.. Tak snad mi to povolí, protože tu teď pěkně klepu kosu. :) Na jednu stranu jsem ráda, že jsem doma. Ale na druhou se mi sem ani moc nechtělo .. Nevím čím to je, ale nikdy mě to domů moc netáhlo. Byla jsem schopná strávit většinu velkých prázdnin mimo domov a ani jednou se mi nestýskalo. Ale to je možná tím, že to bylo v době, kdy naši měli před rozvodem. Ale i teď jezdím dom jen kvůli mamce a bráchovi. Kdyby to záleželo na mě, tak domů tak často nejezdím. No já jdu zkusit rozfachat to topení.. Přeju všem krásný víkend :)