Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Kritika mé osoby a moje problémy s ní

7. března 2009 v 12:25 |  Ze života mého

Taky máte potíž, že nedokážete snést byť jen menší kritiku na váš účet ? A nebo se jí dokážete čelem postavit a snést celou tu tíhu té poznámky ? Moje asi jedna z nejhorších vlatností je, že špatně snáším kritiku. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale může si někdo do mě byť jen trochu rýpnout a mě to hned strašně vykolejí. Pak to v sobě dusím a pořád to probírám dokola. Dalo by se říci, že se tak trochu mučím. Možná, že další velkým problémem je to, že jsem ještě k tomu vztahovačná, takže kdykoliv něco někomu někdo vyčítá, přisuzuji vinu sobě. vážně by mě zajímalo, odkud tahle moje vlastnost pochází. Jestli mi to bylo nějak vštípeno výchovou a nebo jestli jsem ji získala nějak sama o sobě ? Rozhodně nejhorší je, že i když o ní vím, tak jí nedokážu čelit. Snaha snést kritiku v klidu se mi daří, ale když to trvá moc dlouho, tak to většinou už nemůžu vydržet a prostě propadnu chmurám. Jeden můj známí má tu dobrou vlastnost, že se ve všem vrtá strašně dlouho a pořád mele to samé dokola. A stále řeší ten samý problém. Nevím, on třeba asi nevidí, že mi to nedělá dobře. Ale přesto musí rozebírat stále moje chyby jako kdybych já sama nevěděla, že jsem třeba v dané situaci neudělala botu. V takovýhlech chvílích bych se nejradši propadla do země a sypala si popel na hlavu.
Jak už jsem psala. Nevím, jak se mám tohle odnaučit. Vím, že mě v životě nebude nikdo stále chválit. (jako kdyby to teď někdo dělal) tak nemáte nějaké typy ? .. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enigma Enigma | Web | 7. března 2009 v 13:17 | Reagovat

Ahojda...já mám zase tu vlastnost, že je mi totálně jedno, co si o mě okolí myslí, to jo, fakt se nezabejvám tím, že o mě někdo řekne to a tamto...Ale co mi vadí je, přesně jak jsi psala, neustálý připomínání toho, že jsem někde něco po*urvila...Jakobych to sama nevěděla...To si ty lidi jako myslej, že nám to dělá radost nebo co??? Za to bych vraždila...Jednou, a to se osvědčilo, jsem spustila na toho, kdo mi to stále připomínal, že ať si ty kecy nechá, že já to vím moc dobře a taky z toho radost nemám a kdybych se do tý situace dostala ještě jednou, všechno bych udělala jinak...Jde o to říct to tomu člověku a nemlčet se sklopenou hlavou...protože v dnešním světě, když mlčíš a neozveš se, tak s tebou lidi začnou tak zametat, že pak vůbec nevíš, čí seš...a to mluvím i o nejbližších lidech...

2 Alex Alex | Web | 7. března 2009 v 15:14 | Reagovat

Myslím, že nikdo nemá rád kritiku, jen to někdo (jako třeba já) hůř snáší... Vnitřně mě nijak nezasahuje kritika od lidí, kteří jsou mi ukradení, pokud však jde o mé blízké, kritika je něco, co opravdu nenávidím... Vadí mi kritika věcí, o nichž dobře vím, že jsou špatně a snažím se je napravit :).

Jediná obrana proti kritice? Asi ignorace...

3 Nicky Nicky | E-mail | Web | 7. března 2009 v 18:24 | Reagovat

nevím jak se tohoto zbavit ale když mě někdo kritizuje prostě mu to vrátím ale pokud vím, že má pravdu tak ji snesu a snažím se to zlepšit:)

4 pierre pierre | Web | 7. března 2009 v 20:41 | Reagovat

Bránit se objektivní kritice není snadné. Pokud však nějaký člověk upozorňuje na tvé nešvary opakovaně, tak navrhuji mu to vrátit stejnou mincí. Pokud jde o blízké lidi tak s tím mám taky trochu problém, ale většinou mě to trápí jen chvíli. Nový odkaz: www.takeabreak.blog.cz

5 Libor Libor | Web | 8. března 2009 v 10:58 | Reagovat

Kritika může pomoci k tomu zlepšit svá negativa. Já osobně také moc kritiku rád nemám, ale přiznám, že si ji jistě leckdy zasloužím,...bohužel :-(.

6 Zuzka Zuzka | Web | 8. března 2009 v 11:05 | Reagovat

já si určitě taky zasloužím občas ... ale když ti to pak blízký člověk pořád hází na hlavu a ještě k tomu přidává určité pikantnosti, tak mě to bolí... Ale já mám problém i s malou výtkou .. a prostě nevím, co s tím mám dělat...

7 Mlle Mlle | Web | 8. března 2009 v 21:10 | Reagovat

Záleží na tom, jak moc je ta kritika oprávněná. Pokud ji nemůžeš nijak vyargumentovat, tak by Tě měla vést k tomu se zamyslet... třeba poté, co Tě nejdřív naštve... ;) Zuzko, toho se asi nezbavíš, ale můžeš zkusit se z ní nějak poučit.

8 Libor Libor | Web | 9. března 2009 v 13:05 | Reagovat

Souhlasím s tím co píše Mille. Kritika někdy může i pomoci.

9 Lit Lit | Web | 11. března 2009 v 17:13 | Reagovat

Já třeba po kritice v některých případech vyloženě prahnu. V divadle totiž člověk chce vždycky dosáhnout nejlepších výkonů, ale neví, které cesty jsou ty nejlepší. Sám se vidět nemůže, a tak je potřeba mít před sebou člověka, který vám řekne: ,,Tohle je divné, udělej to jinak." A člověk tuto kritiku nebere jako něco negativního, nebere ji jako výčitku toho, že neumí hrát, ale jako pobídku, aby danou věc ztvárnil jinak, lepšími cestami.

A takovou představu musíte mít u všeho. Pokud si budete stát pevně na svém, že vaše cesta, po které jste se vydali, je ta nejlepší, pak každou kritiku budete přijímat s těžkým srdcem.

10 Craig Craig | E-mail | Web | 29. září 2011 v 17:31 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama