Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Proč jsem dneska nemohla usnout ?

7. června 2009 v 9:54 |  Ze života mého
Tohle byla zase noc pročučená do stropu. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek a já ne a ne j zahnat. Musela jsem myslet na to, jak jsem ještě před třema roky byla na táboře. Nemůžu věřit, že jsou to už tři roky. V oddíle byli super lidi. V době, kdy se naši rozváděli, my byli rodinou, kterou jsem teknrát docela potřebovala a proto jsem za nima utíkala na každou víkendovku a vedla jsem oddíl v Jincích ještě s kamarádem. Mám je furt ráda a občas se mi po nich i stýská, ale už je moc nevídám. Proč ? Tak trochu i kvůli sobě, protože jsem začala upřednostňovat jiné věci. A s tím se to pak táhlo. Jo občas zajdu na nějakou akci od oddílu, ale prostě cítím se rozpačitě. Už to není jako to bývalo. Já jsem se hodně změnila a oni možná taky. Aspoň mám krásné vzpomínky. To je ale tak jediné.
Na gymplu jsem měla super kámošku K. Byli jsme taková nerozlučná dvojka. A bylo nás hodně slyšet, protože jsme se pořád něčemu smály. Třeťák byl asi můj nejlepší ročník na gymplu. Pořád jsme někde lítali a tak. Do toho jsem jezdila na víkendovky. Prostě pohoda. Jenže ve čtvrťáku jsem začla chodit s někým do koho jsem byla strašně dlouho zamilovaná. Dalo by se říct, že se mi splnil sen. S K. jsme byly pořád kámošky, ale pak jsme se nějak odcizili. Ona se taky začla bavit s úplně jinými lidmi. A už jsme si tak nerozumněly.
Když se nad tím zamyslím, tak v tu dobu jsem prostě chtěla být vždycky jen s těmi lidmi. Ale pak přišlo to moje štěstí a já jsem se věnovala jen jemu. Protože jsem chtěla. Kdybych věděla to, co vím teď, tak bych to asi udělala trochu jinak. Ale změnilo by se na tom něco ? Bylo by to všechno stejné jako to bylo před tím. To už se bohužel nikdy nedozvím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lioness Lioness | Web | 7. června 2009 v 10:26 | Reagovat

Tyto chvilky před usnutím miluju, člověk se zamyslí o věcech, kterého jindy ani nenapadnou...
Zvláště s tím, o čem jsi přemýšlela ty se musela usínat velmi těžko... Jeden náš učitel říká: Kdybych veděl, jak můj život dopadne, od začátku bych si ho budoval úplně jinak-na druhou stranu, kdybych tenkrát věděl jak dopadnu, ze strachu bych napráskal mnohem více chyb...

...myslím že se všechno stane s nějakým smyslem, ve všem je nějaká pointa, když se ti zabouchnou jedny dveře otevřou se ti jiné-když si přestaneš rozumět s přáteli je to asi proto, aby sis našla jiné ;)

2 Libor Libor | Web | 7. června 2009 v 10:33 | Reagovat

Je celkem přirozené, že člověk postupem času ztrácí některé přátele (a zase získává jiné). Někdy to ale trochu bolí.

3 Mlle Mlle | Web | 7. června 2009 v 11:57 | Reagovat

Takové věci nám většinou dojdou, až když je pozdě. A na druhou stranu bychom si také připadali ochuzení, kdybychom nepoznávali nové lidi.
A každý člověk, kterého poznáme a se kterým nějaký čas trávíme, má svým způsobem schopnost nás formovat, ukázat nám něco nového a třeba najít nové zájmy. A potom je pochopitelné, že na ten minulý život už nemáme tolik času a s našimi přáteli směřume každý trochu jinam... :(
Také je mi velmi často líto, že už se příliš nestýkám s těmi, se kterými jsem byla jeden čas téměř pořád...

4 Pierre Pierre | Web | 7. června 2009 v 21:24 | Reagovat

Ano za poslední rok jsem si prošel něčím podobným, měníme se a okolí s námi. Kdo ví kam nás osud zavede zítra nebo za rok. Nejlepší je snažit se přizpůsobit vzniklé situaci. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama