Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Listopad 2011

Ira Levin - Rosemary Má Děťátko

29. listopadu 2011 v 20:03 Počteníčko

Příběh se odehrává v New Yorku, kde mladý pár se rozhodne vzít byt v domě, se kterým souvisí dlouholetá podivuhodná zvýšená koncentrace sebevražd. Rosemary je žena v domácnosti, která by ráda miminko. Guy se živí jako málo úspěšný herec, který se objevil v pár reklamách. Po záhádné sebevraždě jedné obyvatelky domu se pár seznámí s postaršími sousedy, kteří se zprvu zdají být velice příjemný pár. Jednou po večírku u sousedů se zdá Rosemary podivuhodný sen, kdy je znásilněná ve spánku a nemůže se bránit. Po nějakém čase zjistí, že je konečně těhotná, jak si přála. Dobří sousedé jí zajistí velice dobrého a mediálně známého doktora a sousedka ji začne dělat zvláštní nápoje, aby miminko dobře rostlo. Rosemaryno těhotenství je velice komplikované a zde se začíná projevovat její paranoa. Začne si myslet, že sousedé jsou členy určité čarodějnické sekty a že jí chtějí miminko po narození ukrást. A čím blíž je datum porodu, tím víc začíná být Rosemary podezřívavější. Jsou to pouze výplody její mysli a nebo je to pravda ? ;o)

Podle této prózy byl natočen i film, který velice odpovídá knižní předloze. Řekla bych, že o trochu víc se mi líbila knížka, protože přece jen se člověk může lépe vžít do role Rosemary a víc si představovat, což u filmového ztvárnění moc nejde. Také se mi líbila gradující paranoa hlavní představitelky. Jelikož teď máme stáž z psychiatrie, tak bych si možná tipla, že u ní je možné vidět počínající fázi paranoidní schizofrenie ( a nebo taky ne ? kdo ví.. psychiatr ještě zdaleka nejsem ;o) ) Každopádně příběh je napínavý od začátku do konce a stojí určitě za přečtení a nebo za zkouknutí filmu.

Změny v státním zastupitelství

28. listopadu 2011 v 15:15 Postřehy
Minulý týden proběhla na ČT1 reportáž o tom, že do dvou roků dojde ke změně v našem soudním systému. A to taková, že se zruší Vrchní státní zastupitelství v Praze a Oloumouci. Měla by je nahradit skupina 20 - 40 žalobců, kteří budou řešit kriminalní a korupční kausy. Takováhle změna bude stát pouze 100 miliónů korun. Jejich středisko by mělo být v menším městě a pojistkou proti jejich zkorupování by měl být vysoký plat. Odkaz na článek

Poslední dobou se novinkami o korupci plní všechny portály médií. Na stránkách ČT zpravodajství má korupce svojí kolonku pro přehlednost. Takhle nastíněné řešení zní velice hezky. Ale dotáhne se to do konce ? Nezmizí někde těch 100 miliónů, co se na tuto změnu vyřadí, v propadlišti kapes při změně vlády ? A to už se neptám, jestli náhodou tato změna není ještě lepší pro "kšeftíky". Na malém městě sice může být nápadné, že někdo přijede v "meďáku", ale na druhou stranu je to tak trochu stranou všeho dění a nenápadné (I když pod svícnem bývá největší tma). Není tato zpráva jen pro uchlácholení české populace o tom, že má někdo snahu se současnou situací něco dělat ?

Já vím, co je můj problém. A to je to, že už žádným proběhlým a ani budoucím změnám moc nevěřím. Poslední dobou se mi zdá, že se vymýšlejí samé kraviny, ale nikomu se nechce jít k jádru věci.

Hanspaulka

27. listopadu 2011 v 16:39 Filmový koutek
Letošní FAMUFest se konal tento víkend v prostorách Nové scény Národního divadla. I když jsem se na tuto akci chystala, tak se mi z časových důvodů nepodařilo dorazit ani na jeden den. Ale chtěla bych Vám ukázat aspoň jednu malou ukázku z letošního festivalu. Krátký snímek se jmenuje Hanspaulka, který vznikl pod režisérskou a scénaristickou taktovkou známého. Hanspaulka je krátký dokument o fotbalistech z tzv. Hanspaulské ligy. I když nejsem velký fanoušek fotbalu, tak mě těchto 10 minut velice pobavilo, tak doufám, že pobaví i Vás.

Hanspaulka (odkaz)

Zero 7

25. listopadu 2011 v 17:23 Hudbička

Zero 7 je dvojka z Londýna, která se dala dohromady v roce 1999. Henry Binns a Sam Hardaker vydali svoje debutové album v roce 2001 s názvem Simple Things, na kterém se podíleli zpěváci jako Mozez, Sia Barker a další. Toto album patří i mezi jejich nejposlouchanější podle last.fm. Moje nejoblíbenější album od nich je The Garden z roku 2006 a za zmínku stojí i album When It Falls (2004). Zero 7 spolupracují s mnoha zpěváky například již výše zmíněný Mozez, José Gonzáles, Sophie Barker...

Zero 7 si pustím vždy, když se potřebuju dostat do pohody. Abych je přirovnala k něčemu známějšímu, tak jsou hodně podobní Air (soundtrack k Virgin Suicides).

Futures ( Zero 7 ft. José Gonzáles) - moje nejoblíbenější




(Kdyby videa opět zlobila, tak jsem vložila do názvů odkaz na jednotlivá videa s ukázkami)

Největší z Čechů (2010)

24. listopadu 2011 v 16:07 Filmový koutek
Opět jsem se jednou nechala inspirovat doporučením od Libora a zkoukla český film jménem Největší z Čechů. Komedie Roberta Sedláčka nás zavede za filmaři, kterým zrovna nikdo s pěnězi nejde na ruku, a tak vemou dobře zaplacený kšeft, kde mají zachytit na filmové plátno české rekordmany, na které se spíš každý kouká jako na "cirkusáky", a tím pádem zachytit, kolik úsilí a odříkání stojí za každým rekordem. Uvidíme největší minaret postavený ze slámy, světový rekord v zadržení dechu pod vodou a nebo psa s nejdelšíma ušima v České republice.

Moc se mi líbilo, jak je komedie pojatá. Není rozhodně narvaná hláškama, které by se na Vás hrnuly ze všech stran. Film prostě plyne a tak nějak přirozeně zjitíte, že se smějete sami od sebe. Rozhodně jsem se bavila od začátku až do konce. Trocha cynismu a lidskosti prostě někdy udělá své.

Moje hodnocení :8,5/10

Jelikož poslední dobou mi na blogu zlobí videa, tak odkaz na trailer najdete zde.
( obrázek : 160 klasických brček, český rekord)

Telefonování

22. listopadu 2011 v 17:53 Ze života mého
Co si jen člověk nepřinese z dětství do dospělého života ? A co jsem si přenesla já ? Mám odpor k telefonování jako takovému. Vždy když mám někam volat, i když jde jen o banální věci, tak prostě mám nervy. Někdo si může začít ťukat na čelo, co blbnu. Když se na to dívám rozumově, tak se taky nechápu. :o) Myslím si, že tenhle můj problém vznikl v době, kdy jsem musela jako dítě brát máminy telefonáty, a třeba i něco vyřizovat za ní, když měla něco jiného na práci. A protože jsem to dělala s odporem, tak to ve mě asi zůstalo. Není to tak, že bych se bála volat třeba mamce, babičce nebo přiteli, ale lidem, s kterými neudržuju nějaké trvalé styky a po kterých třeba něco chci (např. někde něco zamluvit). Na přijímání hovorů se toto nevztahuje, což je docela zajímavá věc. Myslím si, že s takovou bych opravdu nemohla dělat někomu asistentku.

Máte taky něco takového z dětství ?

Píseň Ledu a Ohně

20. listopadu 2011 v 18:46 Počteníčko
Píseň Ledu a Ohně, takto se jmenuje prozatím pěti dílná sága, která vzniká pod perem George R. R. Martina. Autor nás ve svém díle zavede do vymyšlené země, kde vládne jeden král sedmi jiným královstvím a kde hra o trůn se hraje na život a na smrt.

Prostředí, ve kterém se děj odehrává, vypadá tak, že král sídlí na jihu království, a na severu je obří Zeď, která odděluje svět lidí od světa za Zdí a kterou hlídají muži Noční hlídky. Střídají se tu roční období jako u nás, ale s delší dobou trvání jednotlivých období. Zimy se všichni bojí, protože většinou znamená smrt pro hodně lidí, kteří se s ní nepoperou.

V příběhu se objevuje mnoho významných rodů. Hned v první knížce se blíže seznámíme s rodem Starků, bývalých králů Severu. Starkové jsou ústřední postavy celého dění. Knížka je psaná tak, že jednotlivé kapitoly vždy představují jednoho z aktérů příběhu a koukáme se na děj jejich vlasníma očima. To mi přišlo velice zajímavé pojetí, protože takto člověk dostane náhled na děj z různých úhlů.

HBO udělala z prvního dílu s názvem Hra o Trůny seriál. Musím říct, že seriál úplně perfektně kopíruje děj v knížce. Celé dialogy jsou stejné a opravdu se děj liší jen v malých niancích (jako třeba, že Robovi a Jonovi má být 15,14 let, ale v seriálu je hrají dospělí muži). Po shlédnutí seriálu jsem si musela pořídit všechny knížky, které prozatím u nás vyšly, protože jsem se absolutně vtáhla do děje a celý srpen jsem strávila v knížkách a v nekončícícm dobrodružství plném zvratů, intrik, zlovků a záhadného života za Zdí.

Mojí oblíbenou postavou je Jon Sníh, který se přidá k můžům Noční hlídky a podívá se dokonce i za Zeď a druhou oblíbenou postavou je jeho nevlastní sestra Arya Stark, která i když je ještě malé holka, musí se poprat s těžkým osudem.

Určitě doporučuju všem milovníkům fantasy. Pro ty, které nebaví číst trošku větší bichle, doporučuju přinejmenším seriál.

Dogville (2003)

17. listopadu 2011 v 22:27 Filmový koutek

Na doporučení jsme shlédli další snímek od Larse von Triera se jménem Dogville. Děj se odehrává v zapadákově jménem Dogville (viz snímek). Je to menší osada, kterou obývá 15 lidí a několik dětí. Do jejich poklidného života jednou zabloudí Grace (Nicole Kidman), která sem uteče před gangstery, kteří jí pronásledují. Místní intelektuál a tak trochu spisovatel ji před gansgtery ukryje a přesvědčí občany městečka, aby ji přijmuli mezi sebe a poskytli jí tak úkryt. Jenomže gagsteři se jen tak nevzdávají a využívají k hledání Grace i služby policie. Úměrně s tím, jak narůstá strach v obyvatelích, tak tím jsou více kladeny i nároky na Gracinu přítomnost v Dogville. Občané se k ní začínají chovat spíš jako ke služce než k sobě rovné.

Nebudu psát celý příběh, ale jak se děj začal vyvíjet tímto směrem, čím dál víc se mi film přestal líbit. Nebo spíš ne líbit, ale začal ve mě vzbuzovat velice negativní emoce. Samozřejmě to je určitě účelem filmu vzbuzovat tyto emoce, ale já je zrovna moc nevyhledávám. Kdybych film měla shrnout, tak je tu pěkně vidět, jak se lidi dokážou změnit v hyeny, i když to nejprve myslí dobře. A také, že člověk by se měl trochu postavit i osudu a ne nechávat se jen tak vláčet událostmi.

Co se mi dále líbilo na filmu bylo to, že děj se odehrává (viz obrázek) na malé ploše. Vlastně jen mezi čárami na zemi a pár kusy nábytku. Ještě jsem toto nikdy neviděla a tak mě to zaujalo.

Moje hodnocení 8/10


Melancholia (2011)

15. listopadu 2011 v 21:19 Filmový koutek

Tak trochu nevím, jak u tohohle počinu Larse von Triera začít. Nejdřív musím říct, že tohle je první film od tohoto režiséra, který jsem viděla. I když jsem si vyslechla barvité a pro mě odstrašující vyprávění o Antikristovi od jedné kamarádky, šla jsem do tohoto filmu s čistým štítem.

První minuty filmu u mě probíhali docela dobře. Začáteční scenérie snímků mi přišla ještě pochopitelná. Ale následující hodinu jsem strávila v nepochopujícím kroucením hlavou. Nevím, jestli to byl jen můj případ, ale příběh nevěsty, která se ze začátku zdá být zcela normální, ale jak se děj neděj dál odehrává mě neustále vedl k tomu, že nevěsta by opravdu potřebovala odbornou psychiatrickou pomoc (což měl být asi účel).S druhou polovinou filmu jsem už byla více spokojená, jelikož tam se odehrával aspoň nějaký děj, který jsem byla schopná chápat a který mi konečně dával nějaký smysl.

Když bych film měla shrnout, tak první polovinu by si mohli odpustit a s osamocenou druhou půlí by to byl i koukatelný pěkný snímek.

Moje hodnocení 6,5/10 (Za tu druhou část, konečné efekty a podařený hudební doprovod)


Laura Veirs

14. listopadu 2011 v 18:15 Hudbička

Laura Veirs je americká zpěvačka a textařka, která pochází z Colorada. Její hudba je inspirována americkým folkem a country. Její texty jsou většinou ovlivněny jejími vlastními zážitky. Žádné přehršle hudebních nástrojů zde rozhodně nehledejte. Většinou je slyšet pěkná kytara nebo banjo (aspoň mi to tak zní :o) ) za doprovodu bubnů a kláves. Laura má moc pěkný hlas a všechny její alba na mě působí takovým uklidňujícím dojmem. Nejvíc jsem si oblíbila její nejnovější album July Flames (2011). Saltbreakers (2007) a Year of Meteors (2005) jsou její další počiny, které stojí za poslechnutí.

July Flame


Galaxies