Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Leden 2012

Jazzanova - I Human ft. Paul Randolph

30. ledna 2012 v 14:31 Hudbička
Jazzanova patří mezi mé nejoblíbenější kapely. Nemůžu se dočkat 23.2., kdy na ně hodlám vyrazit do Akropole. Dnes na své facebookové stránky poslali odkaz na nový single I Human. Pěvecký doprovod jim opět zprostředkoval Paul Randolph, který už ke kapele neodmyslitelně patří.

Tento nový počin se hodně liší od klasické staré Jazzanovy. Je více popový a řekla bych, že jde spíš do takové té mainstreamové podoby. Není špatný to ne, ale na skladby z alb Of All the Things a nebo In Between prostě nemá. Posuďte sami...



Jedno se jí ale musí uznat... dokáže se dost zažrat pod kůži.. ;o)

Kratší neaktivita

30. ledna 2012 v 8:55 Ze života mého
Omlouvám se za delší neaktivitu. Snad jediné, co by mě mohlo omluvit je čtvrteční zkouška z neurologie, která teď zabírá celý můj čas, takže nemám vůbec chuť ani nápady na články. Psychiatrie byla zajímavá, bavila mě a krásně se to učilo. Neurologie je bohužel pro mě utrpením. Tak snad budu mít štěstí, abych nemusela nad ní trávit celý únor. Ach jo.


Jana Eyrová ( Jane Eyre, 2011)

24. ledna 2012 v 13:56 Filmový koutek

Moc pěkná filmová adaptace slavného románu Jana Eyrová od Chartlotte Brontëové, který se odehrává v 19. století.

Jane ztratí rodiče jako malé dítě. Je dána do péče své tety, která ale Jane nemá moc v oblibě. Její děti Jane často šikanují. Po incidentu s bratrancem jí teta nechá odvézt do vzdálené školy pro budoucí vychovatelky. Ani zde to nemá Jane lehké. Na škole vládne krutý režim, ale přesto zde nachází Jane spřízněnou duši, Helenu. Dívky však ve škole nedostávají moc jídla, netopí se, tráví hodně času venku v nevlídném počasí a tak není divu, že dívky jsou často nemocné. Bohužel Helena nevydrží tento tvrdý režim a umírá. Tak ztrácí Jane další milovanou bytost v jejím životě. Po letech strávených na této škole je najmuta jako vychovatelka pro Adele, která je schovanka pana Rochestra. Jane se postupem času zamiluje do tohoto charismatického, často zahloubaného a trochu i tajemného muže. O to víc je šťastná, když jsou její city opětované. Na návštěvě u umírající tety zjistí, že jí před lety hledal její jediný žijící příbuzný ohledně dědictví, ale teta mu řekla, že Jane je dávno po smrti. Po návratu Jane na panství, jí pan Rochester požádá o ruku. Její pocit štěstí však nevydrží dlouho, jelikož v den jejich svatby vyjde najevo, že pan Rochester je už dávno ženatý .............

Co k tomu dodat. Film jsem viděla před Vánoci, ale i přes tu delší dobu ve mě zůstala taková pěkná vzpomínka na něj. Mám moc ráda tyhle filmy typu Pýcha a Předsudek, Rozum a Cit, Na větrné hůrce. Hlavní hrdinky jsou většinou velmi silné osobnosti, které musí čelit mnohdy krutým nástrahám života. Musím se přiznat, že zrovna k Jane Eyrové jsem nečetla knižní předlohu. Počítám, že přečtení zkrácené verze v angličtině pro procvičení si anglického jazyka, se nemůže počítat jako četba v šíři originálního rozsahu. :-D Ale velice ráda si jí přečtu až na ní někde narazím, abych zjistila, jak se to vyvíjelo dál.

Shrnutí: Moc pěkný romantický film s charismatickým M. Fassbenderem (300, Hanební Parchanti) v hlavní roli. Určitě se zařadí mezi filmy, které můžu vidět do nekonečna a stále se mi bude líbit.

Moje hodnocení: 10/10


Medicína proti únavě

21. ledna 2012 v 12:54 Hudbička
Koncert J.A.R. vždycky znamená synonymum obří energie, která se na vás valí z repráků a u které vám nezbyde nic jinýho než se té energii podvolit a přivlastnit si ji za svojí a nechat se unášet celou dobu na téhle vlně a i dlouho poté. Protože se tomu prostě nedá bránit.
V tyhle pošmourné dny, kdy člověk se jen vleče a nemá energii na nic víc než se zachumlat pod peřinu, si myslím, že tahle meducína je rozhodně to, co teď všichni potřebujem. Samozřejmě ne každému se líbí funk, ale na mě tohle prostě působí jako úžásné psychostimulanc s jedním nežádoucím účinkem, že se samovolně a mimovolně začnete pohybovat do rytmu. ;o)

Záznam z výročního koncertu J.A.R. v Lucerně


Hypnóza

19. ledna 2012 v 14:02 Zajímavosti
Hypnóza je psychologicky navozený stav změněného vědomí. Aby člověk mohl být zhypnotizován, tak musí být dostatečně sugestibilní. Tedy být schopen se podvolit terapeutovi.

V úterý jsem prvně zažila, jaké to je být v hypnóze. Chodím na jeden povinně volitelný předmět, který se jmenuje Psychopatologie a neurovědy. Je to vždy opravdu zajímavý seminář, kde se vedou vždy zajímavé diskuze, a teď v úterý jsme zkoušeli hypnózu.

Nejzákladnější technika uvádění do hypnózy vypadá asi takto.
Nejdříve jsme se měli pohodlně posadit podle toho, jak nám to je příjemné a vybrat si nějaký bod před námi, aby se nám na něj pohodlně koukalo. Když jsem se soustředila skutečně na jeden jediný bod a nechala se unášet hlasem hypnotizéra, tak najednou jsem viděla, jak přes ten můj fixační bod (klíče na stole) se začíná valit v návalech mlha. Nejdřív byla jen tak trochu okolo, ale pak se vždycky chvíli přehnala přes můj visus a tak se tam převalovala ze strany na stranu. Je fakt, že tohle mě trochu vystrašilo, protože jsem tohle opravdu nečekala. Přece jen když člověk ví, že to tam opravdu nemůže být, tak to působí trochu děsivě. Naštěstí zanedlouho nám bylo řečeno, že tohle je to, co máme vidět, takže jsem se mohla zase uklidnit. Pak nám měly těžkout víčka, pomalu se nám uvolňovalo celé tělo a padali jsme postupně do hlubokého spánku. Pořád jsem vnímala hlas, který nás prováděl, ale nějak ostatní lidé a věci jako kdyby v okolí vůbec nebyli. Po postupném navrácení zpátky, kdy jsem se pak cítila velice odpočatá a svěží, jsme zjistili, že uběhla skoro hodina.
V hypnose se pak dají dělat různé terapeutické techniky. Některé z nich bychom si měli zkusit na semináři v letním semestru, takže určitě napíšu někdy v průběhu další článek o hypnose, pokud by vás to zajímalo. ;o)

Měla bych ještě na Vás jednu prosbu. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli mám pokračovat s občasnými články o medicíně a nebo jestli radši ne. Chápu, že těchto článků je všude spousta, ale snažím se vždy nějak zkombinovat to, co se naučím z učebnic s tím, jak to chápu já a ještě k tomu přidat nějaké vysvětlovací fígle z přednášek. Díky moc. ;o)

Budoucnost ?

17. ledna 2012 v 20:33 Ze života mého
Občas když takhle ležím v posteli před usnutím, tak přemýšlím o různých věcech. Minulou noc mě tak napadlo, kde bych se tak chtěla vidět třeba za 5, 10 let. Přišla jsem na tu myšlenku v souvislosti s tím, že jeden kamarád, finanční poradce, se mnou vyplňoval určitý dotazník, kde se pokládaly podobné otázky, ale samozřejmě materiálně zaměřené (auto, dům,...)

Takhle když se řekne deset let, tak je to pro mě nepředstavitelně dlouhá doba. Je mi jasné, že než se naděju, tak to uplyne jako voda. Přece jen jak člověk stárne a má odžito víc, tak tím pádem se mu pak zkracují roky. To je aspoň moje teorie, proč v 80 se člověk ani nenaděje a je rok pryč. Když si vzpomenu na svojí první třídu, tak velké prázdniny trvaly věčnost a škola se táhla neskutečným způsobem. Na gymplu jsem se nemohla dočkat konce 45 minutové hodiny a na vejšce mi přijde, že hodina a půl se už nedá považovat za nějakou časovou jednotku.

Pět let si ještě tak dokážu docela dobře představit. Budu někde začínající neatestovaný doktor. Vlastně ani nevím, jestli chci zůstat v Praze a nebo se usídlit někde na menším městě. Rozhodně doufám, že už budu schopná se sama uživit a tím pádem odpadne ta finanční vazba na rodiče, která mě teď poslední léta, tak svazuje. Mezitím by se mohl třeba taky objevit nějaký ten princ na bílém koni, se kterým by vše do budoucna vypadalo hned líp. :o)

Když si představím sebe za deset let ? Tak ta představa je ve stejné mlze jako jsem dneska viděla při hypnoze na jednom předmětu. Tak se prostě převaluje z místa na místo. Sem tam něco prokoukne. Doufám, že už budu plně funkční doktorka třeba i s nějakýma dětma :-D

No, kéž by šlo přeskočit vůbec celou tu rozhodovací fázi o tom, co chci dělat. Nesnáším dilemata a nesnáším, když se mám pro něco rozhodovat. Vždy mě pak provází pocit, že to druhé rozhodnutí by bylo určitě lepší. A tohle rozhodnutí mi velkým způsobem ovlivní život a bohužel se mílovými kroky blíží. Je mi jasné, že to budu odkládat až do nejposlednější chvíle. Ale neměla bych se přece jen rozhodnout dřív ?

Florence + The Machine

15. ledna 2012 v 11:54 Hudbička
V poslední době patří dva nové úlovky mezi moje nejposlouchanější interprety. Jedním z nich jsou Gabin (o nich někdy příště), od kterých jsem sem již dávala odkaz na skvělou skladbu Lies s Chrisem Cornellem. A druhou skupinou jsou Florence + The Machine a hlavně jejich nové album Ceremonials.

Florence + The Machine pochází z Anglie. Florence Welch je jediným stálým členem této kapely a spolu s ní se na jejich počinech střídají další muzikanti. Jejich popularita momentálně hodně vzrostla v USA, kde Florence + The Machine vystupovali v tamním X Faktoru. Jejich hudba mi místy hodně připomíná The Jezabels. Možná i kvůli podobným hlasům obou zpěvaček a takovému rychlejšímu tempu jejich tvorby. A do jakého žánru hudby bychom je mohli zařadit ? Podle Last.fm je to soul inspirovaný indie rockem.

Ceremonials je jejich nová deska, která vyšla v roce 2011. Z tohohle alba mě nejvíce oslovila skladba jménem Spectrum a What the Water Gave Me, kterou jste mohli slyšet i v hitparádě na R1. Další jejich album se jmenuje Lungs. Kdybych měla obě alba porovnávat, určitě asi vyhraje novější deska, ale třeba se časem proposlouchám pořádně i do Lungs.



Cosmic Love - z alba Lungs


Mimochodem držte zítra palce. Konečně si jdu ověřit své znalosti z psychiatrie. :o)

Koncerty nabitý únor

13. ledna 2012 v 14:35 Ze života mého
Jelikož jsem se po pěti a půl letech ocitla pro mě v úplně už skoro zapomenuté situaci, rozhodla jsem se ten čas, který se mi teď uvolnil, vyplnit nějak trochu víc kulturněji. A ukázalo se, že ta změna přišla v akorátní dobu, jelikož únor je úplně nabitý koncerty, na které bych chtěla zajít.Takže nemyslet chmurně a hurá za zábavou :o)

Na začátku února u nás doma hraje nový projekt Romana Holého a Matěje Rupperta jménem Neruda. Je to úplně něco jiného než JAR, Monkey Business nebo Sexy Dancers. Je to o hodně tvrdší muzika se silnou basovou linkou. Matěj zpívá česky a texty jsou .. ehm ... při některých se až skoro červenám. Ale jelikož koncert se bude odehrávat v našem malém klubíku, tak proč na ně nezajít. Rodinný pouta Betonové boty

4.2. přijedou do Prahy Lamb. Další mí oblíbenci. Ale jelikož lístek přece jen není nejlevnější a musela jsem se rozhodnout mezi nimi a Jazzanovou, tak jsem zvolila nakonec druhou o trochu levnější variantu. Snad až přijedou příště, tak si z mého "velkého" doktorského platu, budu moci dovolit si je užít taky na živo. Sweet - moje asi nejvíc oblíbená

23.2., jak už jsem psala, se v Akropoli odehrává koncert německé nu-jazzové kapely - Jazzanova. Na loňském Sázavafestu byli dokonalí, tak doufám, že se v Praze taky předvedou v dobré formě. Let Me Show Ya

A o pár dní později 25.2. na tom samém místě jako Jazzanova hrají Cartonnage. Takže jestli budu mít ještě dost sil, tak na ně taky vyrazím. Don't Stop - jejich nový klip

Mám či nemám ?

11. ledna 2012 v 13:51 Ze života mého
Jedna z nevýhod být medikem spočívá v tom, že když se učíte na zkoušku z některého oboru, tak vždy na sobě najdete různé symptomy, které zrovna jsou aktuální k učivu. Jelikož jsem momentálně ponořená do tajů psychiatrie, tak si dokážete jistě představit, co všechno se dá na sobě najít. Nejenže na sobě pozoruji trochu té obsedantně - kompulsivní poruchy, ale malá špetka ze socíální fobie by se zde taky našla v podobě mého strachu z telefónování. Na některých mých známých by se daly dokonce najít i nějaké ty poruchy osobnosti.
Když jsem se učila o plicích, tak se mi hned špatně dýchalo. Znáte to, když se moc zaměříte na svůj dech, tak se vám hned hůře dýchá. Aspoň to takhle funguje u mě.
Na ortopedii jsme jednou viděli paní s osteosyntézou kotníku, jelikož kdysi zanedbala úraz, tak nakonec skončila na této operaci. Od té doby si samozřejmě sleduju svůj v minulosti zlomený kotník, kdy mě brácha na Silvestra shodil do sněhu a já přes tu nohu špatně přepadla a neštěstí bylo na světě.
Na kožním mě zase svrbělo celé tělo a sledovala jsem si každou pihu a pupínek. Po stáži z hygieny a epidemiologie se ze mě na chvíli stal velice čistotný člověk, který vše musel omývat atd.

Takže mám či nemám ? To je pokaždé kladená otázka u nového učiva.


Rozkvetlá jabloň

9. ledna 2012 v 13:32 Ze života mého
Nevím, co je lepší. Jestli deštivo nebo když sněží. Všechno má své mínusy. Když sněží, tak se Praha promění v jedno velké nekončící bláto. Pak jsou z toho mokré nohy, mokrá bunda a ještě k tomu je to všechno špinavý. No a na ten druhý případ se stačí jen kouknout z okna.

Těším se na jaro. Všechno bude zase kvést a venku to bude příjemně vonět. Otázkou je, jak to jaro bude vypadat, když ještě žádná pořádná zima nepřišla. Vůbec je to takové celé postavené na hlavu. Když jsem byla malá, tak vždy o Vánocích jsme chodili bobovat a s dědou sekat led na rybník. Letos by si děda asi moc nezasekal.

Řekla jsem si, že bych po letech mohla opět zprovoznit kolo a začít jezdit. No jsem zvědavá, jestli mi to vydrží, ale plán je to dobrý. Vždycky si něco bláhově plánuju a realita pak skončí někde jinde. Ale tak to asi má být.

Na zahradě máme jabloň. Její kyselá jablka chutnají jen mámě, ale za to vždycky hezky kvete na jaře. Loni jsem se její květy pokoušela vyfotit.





Nikdy jsem na blog fotky nedávala, ale když už jsem měla snahu něco vyfotit, tak jsem si řekla, že se pochlubím. :o) Tu první fotku mám na ploše a zvedá mi každodenně náladu (něco jako horské slunce bez UV :o) )