Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Budoucnost ?

17. ledna 2012 v 20:33 |  Ze života mého
Občas když takhle ležím v posteli před usnutím, tak přemýšlím o různých věcech. Minulou noc mě tak napadlo, kde bych se tak chtěla vidět třeba za 5, 10 let. Přišla jsem na tu myšlenku v souvislosti s tím, že jeden kamarád, finanční poradce, se mnou vyplňoval určitý dotazník, kde se pokládaly podobné otázky, ale samozřejmě materiálně zaměřené (auto, dům,...)

Takhle když se řekne deset let, tak je to pro mě nepředstavitelně dlouhá doba. Je mi jasné, že než se naděju, tak to uplyne jako voda. Přece jen jak člověk stárne a má odžito víc, tak tím pádem se mu pak zkracují roky. To je aspoň moje teorie, proč v 80 se člověk ani nenaděje a je rok pryč. Když si vzpomenu na svojí první třídu, tak velké prázdniny trvaly věčnost a škola se táhla neskutečným způsobem. Na gymplu jsem se nemohla dočkat konce 45 minutové hodiny a na vejšce mi přijde, že hodina a půl se už nedá považovat za nějakou časovou jednotku.

Pět let si ještě tak dokážu docela dobře představit. Budu někde začínající neatestovaný doktor. Vlastně ani nevím, jestli chci zůstat v Praze a nebo se usídlit někde na menším městě. Rozhodně doufám, že už budu schopná se sama uživit a tím pádem odpadne ta finanční vazba na rodiče, která mě teď poslední léta, tak svazuje. Mezitím by se mohl třeba taky objevit nějaký ten princ na bílém koni, se kterým by vše do budoucna vypadalo hned líp. :o)

Když si představím sebe za deset let ? Tak ta představa je ve stejné mlze jako jsem dneska viděla při hypnoze na jednom předmětu. Tak se prostě převaluje z místa na místo. Sem tam něco prokoukne. Doufám, že už budu plně funkční doktorka třeba i s nějakýma dětma :-D

No, kéž by šlo přeskočit vůbec celou tu rozhodovací fázi o tom, co chci dělat. Nesnáším dilemata a nesnáším, když se mám pro něco rozhodovat. Vždy mě pak provází pocit, že to druhé rozhodnutí by bylo určitě lepší. A tohle rozhodnutí mi velkým způsobem ovlivní život a bohužel se mílovými kroky blíží. Je mi jasné, že to budu odkládat až do nejposlednější chvíle. Ale neměla bych se přece jen rozhodnout dřív ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 18. ledna 2012 v 5:55 | Reagovat

"hodina a půl se už nedá považovat za nějakou časovou jednotku." - ta věta se mi moc líbila :-).
Já myslím, že ve Tvém oboru (ať již to bude ten či onen) bude i v budoucnu velká společenská prestiž a s tím související postavení a snad i subjektivní spokojenost.
S finančními poradci mám špatné zkušenosti, většinou to byli "kamarádi", kteří si náhle po několika letech vzpomněli že existuji a po několika minutách u kávy (u telefonu, piva, apod.) přešli na otázky typu: jaký je příjem, jaké mám výdaje, apod. a moc se divili, když jsem jim odmítal dát seznam lidí, které by mohli dále kontaktovat, protože jsem jejich způsob práce moc neocenil.

2 Zuzka Zuzka | Web | 18. ledna 2012 v 13:52 | Reagovat

Jj .. takovéhle znám taky. Já jsem do toho rovnou šla  s tím, že jsem mu řekla, že nic nechci, ale on si to potřeboval na někom vyzkoušet jako svojí premiéru. :o) Tak jsem mu poskytla pár minut času, které jsem mohla oželet. Samozřejmě, že já těmhle jejich finančním fíglům vůbec nevěřím a vždycky beru nohy na ramena jen když slyším spojení finanční poradce. :-D

3 Amelie Amelie | Web | 18. ledna 2012 v 17:57 | Reagovat

taky se neumím rozhodovat a kde budu za 10 let? nevím..jen chci být šťastná.

4 Zuzka Zuzka | Web | 18. ledna 2012 v 18:00 | Reagovat

[3]: přeju ti, aby se ti to splnilo ;o)

5 Shariony Shariony | Web | 18. ledna 2012 v 21:31 | Reagovat

Moje ségra se rozhodla taky až úplně nakonec, trochu tušila, co by chtěla dělat a poptávala se po volném místě. Ale stoprocentní jistotu v tom, že chce být očařkou, neměla.., takže i řešila, jestli nezvolit radši ještě doktorát.
Hmm, když tak uvažuju, tak v posledním roce, ..letech... do postele spíš padám.. Takže ani nemám čas nad něčím přemýšlet, než usnu :-D
Jo, a finanční poradci jsou pořádní vykutálenci.
A s tím časem máš pravdu, letí to a zrychluje se to exponencionálně, fuj tajbl.

6 Zuzka Zuzka | Web | 18. ledna 2012 v 22:11 | Reagovat

[5]: Tak vzhledem k tomu, že já jsem ten typ, co má lehké spaní, tak se mi často stává, že i když jsem šíleně unavená, tak mi to nějakou dobu trvá :-D

7 Bakela Bakela | Web | 19. ledna 2012 v 10:39 | Reagovat

čas na výšce běží opravdu nějak překotně, člověk se ani nenaděje a je půlnoc.
Taky si neumím představit co za deset let:)) to se ukáže za dva roky a půl, jestli budu pokračovat v oboru nebo si přidám jiný obor víc perspektivní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama