Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Září 2012

Jedna, dva ? Ne tři pilíře důchodové reformy

27. září 2012 v 20:54 Postřehy
Nedávno jsem navštívila svojí banku, abych tam dodala snad poslední potvrzení o studiu v mém životě. A jakožto každý rok se mi drahá paní, moje bankovní poradkyně, snažila podstrčit zaručeně pro mě výhodné bankovní produkty. Nejen stavební spoření, ale i důchodové připojištění, by se mi mohlo hodit. Něco mi k tomu řekla a navrch přidala pár letáčků, že si to mám doma promyslet.

Nedalo mi to a letáčky jsem přece jen nezahodila hned za rohem, jak to obvykle dělám. Jeden letáček i shrnuje tu skvělou důchodovou reformu, která nás čeká. Pro začátek musím připojit svůj názor na důchody jako takové. Myslím si, že ten systém, jaký zde máme nastavený je dobrý. Tenhle solidární systém, kdy mladí platí na staré mi přijde spravedlivý. Jenže to by jsme nemohli žít v naší zemičce, kde prostě když jsou někde nahromadě peníze, tak hned každý kouká si z tý hromady něco uzmout a pořádně si vrtnout a udělat si svůj vlastní tunel k lepším zítřkům. A tahle reforma mi smrdí už jen z toho letáčku. Také nechápu, proč všechny tyhle podobné letáky jsou psány jakousi hatmatilkou, že my neznalí občané máme co dělat, abychom je rozluštili. A i tak jsem z toho nic moc nepochytila. Jen vím, že první pilíř je ten způsob, jaký máme teď. Třetí pilíř je připojištění, které mi bylo nabídnuto v bance a druhý pilíř bude nějaký podvod, protože tomu vůbec nerozumím a nejvíc tam čuju nějakou zradu. :o) Také je zajímavé, že kamarádka si byla to důchodové připojištění zřidit dnes, ale podali ji u té samé banky jako jsem já, úplně jiné informace. Tak kde se má pak člověk dobrat pravdy, když u toho samého jednoho produktu vám tvrdí něco jiného ? Jednalo se o výši státního příspěveku k částce, kterou si člověk bude spořit. Tak má nebo nemá si člověk zařídit to připojištění v obavě, že prostě v téhle zemi zase někdo něco vymyslí úplně "suprovýho" a nebo někdo banku vytuneluje a jeho peníze skončí tak či tak někde ve škarpě ? A nebo do toho má jít, protože přece do toho listopadu jsou ty nejlepší podmínky, za jakých si to člověk může zřídit. A proč vůbec sakra pořád chtějí měnit něco, co funguje od nepaměti za něco, co akorát zjednodušší některým lidem, jak přijít k penězům ? Tak jako to dopadne s českým zdravotnictvím, kdy například prodali Hořovickou nemocnici nějakému Řekovi, přitom si tu nemocnici tady postavili lidé z okolí za svoje peníze, aby měli právě zdravotnickou péči blíž. Už nevěřím ničemu. A hlavně ne tomu, co je mi vřele doporučováno. :o)


The Black Keys

16. září 2012 v 20:57 Hudbička

V poslední době se mi nahromadila pěkná řádka hudebních kousků, o kterých bych vám mohla napsat a možná se postupem času na to vrhnu a nějaké vybrané, co se mi obzvláště líbí, vám přiblížím.

The Black Keys jsem slyšela poprvé před půl rokem a úplně jsem si je zamilovala. Dostal mě hlavně jejich syrový zvuk a hravé melodie. Zpěvák a kytarista Dan Auerbach a bubeník Patrick Carney tvoří svérázné duo původem z Akronu v Ohiu. Dohromady se dali v roce 2001. Při vymýšlení jména jejich nové kapely se nechali inspirovat schizofrenním umělcem z Akronu, který používal termín "Black Keys" pro popis věcí, které se mu nelibí a nebo lidí, kterým nevěří. Jejich hudební kořeny pramení z klasického blues, blues rocku a psychedelického rocku. Jejich první album s názvem "The Big Come Up" vyšlo už v roce 2002. Na svém kontě mají už 7 alb, z kterých bych chtěla hlavně vypíchnout album "Brothers" z roku 2010 a desku "El Camino", která vyšla loni.

Deska "Brothers" patří mezi moje nejoblíbenější. Celou jsem jí slyšela nesčetněkrát a moje nejoblíbenější skladba je Tighten Up.

"El Camino" vyšlo v roce 2011 a tedy se jedná o jejich nejčerstvější desku. Do uší se mi dostala teprve nedávno, ale hned při prvním poslechu jsem věděla, že se zařadí na pořadí v oblíbenosti vedle desky "Brothers".

A jedna zajímavost na konec. Deska "Thickfreakness" byla z většiny natočena během 14 hodin u Patricka ve sklepě. Bohužel je to jedna ze dvou desek od nich, které jsem neslyšela, takže nemůžu posoudit, jestli se to náhodou nepodepsalo na kvalitě :o)

Tighten Up - i ten klip je prostě úžasný :o)


Gold On The Ceiling - z desky El Camino


Everlasting Light - z desky Brothers


Sepalcure

14. září 2012 v 19:08 Hudbička

Jak jinak člověk objeví něco úžasného než když na to narazí náhodou. Při mých toulkách internetem jsem narazila na skladbu "Pencil Pimp" a hned jsem si ji zamilovala. V přehrávači mi zněla už mnohokrát a myslím, že ještě mnohokrát bude. Abych vám Sepalcure trochu přiblížila, tak se jedná o hudební duo z Velké Británie, které tvoří Travis Stewart a Praveen Sharma. Jejich první deska s názvem Sepalcure (2011) vznikla během dvou týdnů. Dále jim vyšli ještě dvě EP s názvy Love Pressure (2010) a Fleur (2011). Zařadit by se mohli mezi elektronické žánry jako future garage, UK garage a 2-step. Nejvíc mě zaujalo právě album Sepalcure s již zmiňovanou skladbou Pencil Pimp. Ale určitě stojí za poslechnutí celé jejich album, které ve mě navozuje vždycky takovou zvláštní atmosféru.





Malá, Velká Amerika, Mexiko

11. září 2012 v 16:51 Ze života mého
Včera jsme s kamarádkou podnikly moc pěkný pěší výlet. Náš cíl cesty byly vápencové lomy nedaleko Berouna, kterým staří trampové dali jména jako Malá Amerika, Velká Amerika, Mexiko aj. Dnes již tyto jmenované lomy zejí prázdnotou a již něco přes 50 let se v nich netěží. Za to jsou velkým lákadlem pro turisty a mnohdy i pro hazardéry s vlastním životem. Nejednou se stalo, že se někdo utábořil na kraji velkého srázu lomu. V noci se opil a zapomněl, kde se zrovna nachází a zřitil se do propasti lomu. Buď to skončilo smrtí a nebo návštěvou zakrváceného ubožáka, který se domáhal pomoci v nedaleké vesnici Mořina.

Vyrazily jsme z Karlštejna a cíl cesty jsme si daly v Srbsku. Celý okruh měl něco kolem 16 km a zvládly jsme ho celkem rychle. Byl to moc pěkný výlet a lomy určitě stojí za skouknutí. Mám dojem, že na Velké Americe se točil i Limonádový Joe. Bylo fajn, že jsme vyrazily v pondělí a ještě k tomu mimo prázdninový čas, takže jsme cestou potkali jen pár turistů a okolo lomů se to taky moc nehemžilo zvědavci.

Karlštejn - byla docela přijemná změna vidět tento hrad bez turistů


Dub, kde si podle legendy rozdělilo svůj lup sedm loupežníků :o) Strom je národní přírodní památka. Říká se, že pamatuje Karla IV., ale bylo zjištěno, že jeho stáří je o něco menší, ale přesné datum si nepamatuji.


Lom Velká Amerika - Do lomu je zakázaný vstup, ale přesto bylo vidět, že dole nějaký naháč chytal ryby a pár lidí se tam koupalo. Ale zajímalo by mě, co tam ten muž mohl chytit, když v tom jezeru dole nemůžou ani žít žádné ryby dle mě.


Negramotnost našeho národa nezná mezí. Vlevo od tohoto bordelu je cedule, kde je důrazně zakázano zde vyhazovat odpad a stejně se tam utvoří takováhle hromada. Jako kdyby nešlo si dát tu flašku do batohu a vyhodit jí u nejbližší popelnice. Jedna zahraniční turistka se mě ptala, proč je tam ten bordel. Nezbylo mi nic jiného odpovedět než, že lidé jsou prasata.


Ještě jeden pohled na Velkou Ameriku skrz šípkový keř


Malá Amerika


Na cestě se válelo spousty těhlech krásně se lesknoucích modrých mrtvých brouků.


A sem tam byl vidět i nějaký živý brouk. :o)


Jamie Woon

8. září 2012 v 11:57 Hudbička

Na totohle chlapíka jsem narazila úplně náhodou, když jsem si prohlížela na last.fm stránky některých mých oblíbených interpretů a on tam byl v nabídce podobných umělců.

Jamie Woon, zpěvák, autor textů, producent, pochází z Velké Británie. V roce 2010 mu vyšel jeho první singl Night Air, který patří asi mezi nejznámější skladby tohoto hudebníka. Jeho první album Mirrorwriting vyšlo v roce 2011. Jeho hudba by se mohla řadit mezi ambient, soul s trochou R n' B. Rozhodně je to velmi příjemné na poslech třeba jako podklad k nějaké dobré knížce. :o)





Moje výrobky z FIMA (pokračování)

3. září 2012 v 16:46 Ze života mého
Nedá mi to a chtěla bych se vám pochlubit s dalšími výtvory, co jsem stvořila za tenhle půl rok z FIMA.

Příšerky


Zombieci ( tyhle náušnice jsem si udělala ke kostýmu zombie na jednu party)


Sněhuláci

Dárek pro kamarádku


Spirálky



Sloní muž ( The Elephant Man, 1980 )

2. září 2012 v 18:36 Filmový koutek

Jedná se o Lynchův druhý, komerčně neobyčejně úspěšný film. Příběh znetvořeného muže, natočený podle vzpomínek pamětníků F. Trevese a A. Montagua. Lynch v něm projevil zálibu v bizarnosti a krutosti, patrnou už v jeho prvotině. Osud Johna Merricka, "sloního muže", který skutečně žil na přelomu století, je však líčen s akcentem na humanistické vyznění příběhu jeho utrpení. D. Lynch pojal film jako odsouzení předpojatosti společnosti vůči "nenormalitě" a jako výzvu k přijímání odlišnosti. Film je černobílý a kamera F. Francise mu dává expresionistické ladění souznějící s jeho dramatickým obsahem. Roli "sloního muže" vytvořil v důmyslné masce John Hurt, další postavy vytvořili Antony Hopkins, John Gielgud a Anne Bancroftová, kteří svou účastí nesporně přispěli k úspěchu filmu, děsícího krutostí, jíž je člověk schopen, a dojímajícího údělem hrdiny. (oficiální text distributora)

Musím říct, že tenhle film se mi opravdu zažral pod kůži. I když jsem ho viděla před necelými dvěma měsíci, tak vzpomínka na něj ve mě pořád vyvolává roztodivné pocity. Příběh je velice poutavý a vyvolává v člověku hodně otázek. Nedovedu si představit, jaké to muselo ve skutečnosti být sloním mužem. I když filmové zpracování je dle mého názoru úplně dokonalé. Přesto vžít se do této postavy ve mě vyvolává pocity jako strach, znechucení, izolovanost a vlastně rozhořčení nad tím, že lidi soudí hlavně podle vnějšku a nepídí se moc po tom, jaký člověk skutečně je. Je fakt, že ta naše schránka dělá mnohé. Hezcí lidé to mají v životě lehčí, i když občas se může stát, že vnitřně rozhodně krásní nejsou a jejich vnitřní podoba by se dala srovnat s vnější podobou sloního muže. A je také pravda, že mnohdy člověk odsoudí druhého lehce a hned z boku, protože se mu nelíbí na první pohled. Proto lidi hned odsuzovali sloního muže za monstrum a zlého tvora, i když vlastně ve skutečnosti to byl velmi slušný a laskavý člověk, který to měl v životě hodně těžké právě kvůli jeho zevnějšku. Antony Hopkins v roli lékaře, který se sloního muže ujme v první řadě proto, aby ho mohl prozkoumat z ryze anatomického hlediska, je naprosto fantastický. Je krásné pozorovat ten přerod v jeho postavě.

Film vřele doporučuju ke skouknutí. Rozhodně stálo za to se na něj podívat.

Moje hodnocení : 9,5/10




Side, Turecko

1. září 2012 v 17:45 Ze života mého
Včera jsem se vrátila z krásně prosluněného Turecka. Pěkně od teplého moře, z teplíčka. Opravdu to byl pro mě šok vyjít ven z letiště do tohohle počasí, co tu teď máme. Byl to opravdu skvělý týden, když opominu to, jak začal. Hned od začátku jsme to měly s mamkou hodně dobrodružné. Po delším čekání na číslo odbavovací přepážky se konečně ono číslo objevilo. My s mamkou připravené, co nejdřív vyrazit, abychom byly ve frontě ze začátku a měly co nejvíc času na kafe pauzu, jsme vyrazily. Jenže jsme neušly ani pět kroků a mamka zjistila, že nemá kabelku, kde měla všechno (kreditní karty, peníze, pasy, papíry od cestovky). Na její výraz v životě nezapomenu. No byla to síla. Běžela rychle na záchody, kde ji samozřejmě nechala, ale tam nebyla. Asi po 15 minutách hledání i s pomocí hodného policisty se kabelka našla. Nějaký dobrý člověk kabelku sebral a dal ji na odbavovací přepážku, která se nachází blízko záchodů a kupodivu se nic z kabelky neztratilo. Po tomhle opravdovém dramatu jsme ještě málem zmeškaly letadlo, protože nevím, jak jsme na to přišly, že jsme měly pořád dost času, ale když jsme se blížily ke gatu, tak už tam svítila poslední výzva. :-D

Side je docela velké turecké město asi 75 km od Antalye. Původně bylo významným římským přístavem a jen díky tomu, že původní usedlíci, kteří po rozpadu římské říše odsud odjeli, zůstalo po několik desítek staletí neobydlené, tak se dochovalo v docela pěkném stavu. Město bylo znovu objeveno až v 19. století, kdy sem přišli uprchlíci, kteří byli vyhnáni z Kypru. Dnes už Side není velkým přístavním městem, ale žije z cestovního ruchu. Bydleli jsme v menším hotelu docela vzdáleném od moře, ale k pláži jezdil denně menší autobus a nakonec jsme měli ještě pláž nejhezčí ze všech v okolí, od které to bylo pár metrů ke zříceninám starého Side. Přestože netekla teplá voda, občas nešla ani elektřina, nesvítílo nám světlo v pokoji a byla jednotvárná strava (největší kus masa jsme dostali v letadle za celý týden), se mi ten pobyt moc líbil. Prostě to moře, sluníčko a teplo dělá svoje. Vlastně člověk ani moc nepotřeboval tu teplou vodu, když byl ohřátý z celého dne na pláži. Člověk si i zvyknul na dotěrné Turky, kteří občas byli až moc přítulní. Opravdu nejsem zvyklá, že cizí chlapíci na mě šahají, když se s nimi dohaduji o ceně. :-)

Vrátila bych se tam hned a klidně i na delší dobu. :o) Určitě bych chtěla někdy vidět i Istanbul, tak snad se mi někdy poštěstí a podívám se i tam.

Jediná 4- minaretová mešita od Istanbulu po Ankaru. Je postavená místními hoteliéry, aby turisti nelezli do mísních mešit.


Agora

Apollonův chrám