Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Leden 2013

Zamyšlení

26. ledna 2013 v 17:40 Postřehy
Tak dnes jsme si zvolili nového budoucího prezidenta. Vyhrál Miloš Zeman s 10 % náskokem. Nebudu tu mluvit o tom, jestli je to špatná nebo dobrá volba. Můj vlastní první kandidát se do druhého kola nedostal, ale myslím si, že jeho čas přijde v dalších volbách a pak všem ještě ukáže (řečeno lehce s nadsázkou). :o)

Spíš mě fascinuje ta vlna, co se teď v poslední době vzedmula. To že teď mi facebookovou stránku plní kecy o emigraci a o tom, že náš národ má rád lži a další takovýhle věci. Zdá se mi to poněkud přehnané. A to nemluvím o komentářích jako "stydím se za svůj národ" a podobně. Už se mi docela hnusilo to období 14 dní před druhým kolem, kdy akorát všude byla vidět agitace z té či druhé strany a kdy si jednotliví zastánci obou táborů dokázali málem virtuálně vyškrábat oči. Člověk jen vyslovil jiný názor než měli ostatní a hned byl levičák.

A co mě ještě více znepokojuje je to, co poslední dobou zaznamenávám, že lidi si nadávají do levičáků a myslí to tak, že tím toho člověka chtějí urazit. Kde se vzal ten rým, že zastánce levicového smýšlení se rýmuje s póvl? Já se sama ráda řadím mezi levičáky a kdyby mě tak někdo nazval, tak rozhodně mě tím prostě neurazí, ale děsí mě to povědomí, že pro někoho je levicové smýšlení až skoro protistátní a nebo prostě, že to ty lidi myslí hanlivě, když někoho tak označí. Každý máme svůj názor, ale nadávat si kvůli tomu ? Mám ráda sociální jistoty. Mám ráda školství zadarmo, protože si nedovedu představit, že za ty nervy, co s mojí školou mám, bych ještě platila přes 20 000 za semestr. S tím pracovním ohodnocením až nastoupím bych ten dluh splácela ještě v důchodu. Mám ráda zdravotnictví hrazené z povinného zdravotního pojištění na bázi solidarity a rovnosti. Chci, aby důchodci byli zajištění a ne aby živořili a neměli skoro co jíst. Tohle jsou moje zásady, které vyznávám a ráda si zadebatuju klidně i s kamarádem, který je zastánce pravice, ale nikdy si nenadáváme a oba chápeme svoje argumenty.

Myslím si, že by neuškodilo našemu národu hlavně trochu tolerance a trochu se třeba zamyslet nad tím, co skutečně chci já jako osoba, která by měla svobodně uvažovat, a ne to co chtějí média a lidé, kteří je vlastní, abych si myslela a pak to papouškovala do světa dál. Protože to se mi poslední dobou tak zdá, že tak to u nás funguje. Ale to je pouze můj názor. ;o)