Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Prosinec 2014

Návrat z Chile / Návrat k blogu ?

13. prosince 2014 v 17:58 Cestování
Nazdárek !

Už jsem dlouho nezabrousila na tyhle svoje stránky. Možná jsem i tak trochu zapomněla, že je mám. První rok v práci byl pro mě hodně náročný už jen z toho důvodu, že jsem si šetřila dovolenou na výlet do Chile. Ale musím říct, že se to vyplatilo a chtěla bych se postupně s Vámi podělit o zážitky, o postřehy a fotky z Chile. Tahle země je strašně nádherná a rozmanitá. A její národní přírodní parky jsou opravdu velkým bohatsvím, které si Chilani velmi střeží.

Do země si nemůžete přivézt žádné masné, ani mléčné výrobky. O zelenině, ovoci, oříškách ani nemluvím. A tak se nám hned při prvním kontaktu s chilskou půdou stalo, že nám na rentgenu našli v jedné z našich krosen salám, který jsme se samozřejmě snažili propašovat na plánovaný 4 denní trek v Torres del Paine. O. samozřejmě musel být hned zavlečen do vyšetřovny, kde ho zpovídali, proč ten salám jen vezl s sebou a hrozili pokutou. Avšak asi po půl hodině čekání ho propustili a bez pokuty. Další pán na řadu byl odchycen za to, že se snažil převézt nějaké koření. Tyhle "tyátry" jsou kvůli tomu, že si chrání svojí přírodu před různými zavlečenými plísněmi a parazity, které by se takto sem mohli dostat. Jednou výhodou je, že třeba v Chile nemají octomilky (pokud jsem to správně pochopila z překladu paní na vinici :) ), takže jim neškodí při sklizních vína.

Naše cesta začala v Mnichově, kdy po 12-ti hodinovém letu jsme se octli v Atlantě. A po 8-mi hodinovém čekání na letišti jsem se přesunuli dalším 8-mi hodinovým letem do Santiaga. Santiago je hlavní město Chile a je to velice rušné a pro mě osobně ošklivé město. Co jsme viděli ze Santiaga byl kopec s panenkou Marií na vrcholu, který je jedním z mála zelených ostrůvků v tomto velmi suchém městě. Na vrcholu kopce jsme si dali typický letní chilský drink jménem Mote con huesillo. Což je velice sladká věc skládající se z pšenice, broskve a šťávy z broskve. Tekutá složka na mě byla moc sladká, ale nabobtnaná pšenice v parném dnu byla velice osvěžující.


Další typický pokrm, co jsme měli v Santiagu, byl Pastel del choclo, což v překladu by mělo znamená něco jako dortík z kukuřice. V misce udělané z těsta na empanádu (zmíním později) nebo prostě jen v misce se nachází zapečená kaše z kukuřice s hovězím masem, vajíčkem, olivou a rozinkami. Opravdu vynikající věc a skvělá kombinace. Škoda jen, že člověk byl z toho letu tak strašně unavený, že si to nestihl ani pořádně vychutnat. :)


Byla jsem opravdu ráda, když jsme nasedli na letadlo, které nás dopravilo až na daleká jih do Punta Arenas, kde jsme mohli začít naši pouť "Za templem" :).

O čem bych Vám chtěla v příštích článcích vyprávět ? O Torres del Paine, Argentině a Perito Moreno a Los Glaciares, o mramorových jeskyních a malém městečku La Chunta a Futulaeufu. Villarice, parku Huerquehue s aurakariemi. Ale i o tom, jak se v Chile žije. O jejich školství. Na čem Chilani ujíždějí, co se týče jídla atd. Ještě nemám přetříděné pořádně fotky, takže i fotodokomuntace bude.