Článek o korupci v českém zdravotnictví Zde k přečtení

Chile díl. 4 : Valle de Francés

18. července 2015 v 20:04 |  Cestování
6. Den


Ráno jsme se probudili do krásného rána. Opravdu po těch dnech, kdy bylo hnusně a foukal šílený vítr, tak teď je to naprostý opak. Ostré vrcholky hor krásně kontrastují s azurovou modří a ledovcové jezero láká místní ptactvo. Vítr taky utichl. Dnes nás čeká menší přechod (7,6 km) do dalšího kempu "Campamento Italiano". Cesta je krásná. Hned se jde člověku jinak, když na něj svítí patagonské slunce. Nasazujeme brejle, hůlky do rukou a frčíme dál, přeskakujeme louže a je nám báječně. Oproti včerejšku potkáváme více stromů až se dostaneme do soustavného porostu. Campamento Italiano nemá refugio, takže je zde pouze správce, aby kontroloval stanaře, jestli náhodou nekouří nebo nerozdělávájí oheň. Stavíme stan na takovým krásně rovným plácku a dnes máme i štěstí, protože Valle de Francés je přístupné (někdy je kvůli poryvům větru a dešti zavřené).




Cesta vede do kopce údolím lemovaným nejdřív většími, poté menšími stromy. Asi po 8 km se nám údolí rozevře a jsme obklopeni pouze vrcholky hor na miradoru. Když se podíváme za sebe, tak vidíme obrovské ledovcové jezero. Jediné, co nám kazí kochání jsou blížíce se mraky a zvedá se vítr.



Při sestupu slyšíme šílené hromobití a docela relativně časté. Naštěstí to není bouřka, ale padající laviny z protejšího svahu. Včerejší déšť a dnešní slunce sněhu moc nesvědčí. Vidíme i jednu tak velkou, že i přes půl kilometrovou vzdálenost k nám dolehne sněhová sprška. Dojdeme do kempu a začne hustě pršet. Proto zalejzáme do stanů a modlíme se, aby zítra zase nám přálo počasí.

7.Den
Celou noc lije jako z konve a padají laviny z protějšího vzdáleného svahu. Ráno lije jako z konve. Člověku rozhodně nepřidá, že stan stojí v obrovské louži. Dnes nás čeká největší přechod a mnou rozhodně nejobávánější, protože si nejsem jistá, jestli 15 km s těžkou krosnou zvládnu. V pláštěnce se nejde zrovna nejlíp, ale nic jiného nám nezbývá. Naštěstí po několika hodinách přestává pršet. Další kalamita na sebe nedá dlouho čekat, protože Slávkovi se rozbila podrážka u pohorky. Naštěstí jsme měli s sebou stahovací pásky na Ondrovu rozbitou krosnu. Když neprší, tak se šlo docela dobře. Ale po ustavičném stoupání jsme si museli dát pauzu v Camping Chileno. Poté posilněni horkou čokoládou a místní verzí na koblihu jsme se vydali do vrcholového kempu v Torres del Paine pod věžemi Campamento Torres. Nahoře jsem shodila krosnu a byla jsem ráda, že jsem došla tak daleko a zvládla to. Kemp je trochu mimo od hlavní cesty v háji prastarých místních stromů. Místo na mě působilo trochu magicky jako asi každý prales. Postavíme stan, pojíme v místním přístřešku a nařizujeme si budíka na brzskou ranní hodinu, abychom stihli nejznámější východ slunce odsud. Ale to ještě nevíme, co přijde.....


PS: Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala. Kvůli práci jsem neměla moc čas. Ale teď se začínám učit na kmen, takže tím pádem budu mít spoustu času prokrastinovat u blogu. :) Doufám, že aspoň vy si užíváte léto :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | E-mail | Web | 4. června 2016 v 22:19 | Reagovat

Šmankote, to jsou nádherné fotky. A slyšet padat lavinu, no to musí být zážitek na celý život!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama